neděle 7. ledna 2018

Pojďte dál, nezouvejte se

Do Zlína mě před čtyřmi lety zavedlo studium. Byla sobota, když mi rodiče vezli do toho nejšílenějšího kopce ve městě věci na univerzitní koleje. Nikoho jsem neznala a v té době mi to připadalo jako nejlepší způsob, jak být dalším novým tvářím víc na blízku. Nové tváře byly o pět let starší a dokázaly spálit i vajíčka, což nejraději procvičovaly opilé nad ránem v den zkoušky. Pokoj se mnou sdílela slečna, která byla přesvědčená, že jejím životním posláním je stát se psycholožkou, přičemž ve skutečnosti jednu nutně potřebovala. Přijali ji, po třech letech. V té době jsem trhala rekordy v běhu se zátěží na střední vzdálenosti, jen abych nemusela v tomhle městě trávit víc hodin, než byla potřeba.

Klid jsem našla až v novém bytě v samém centru, alespoň dokud jsem se neseznámila s jeho ostatními obyvateli a jejich partnery. Šatnu by mi záviděla i samotná Carrie a lhostejnou pronajímatelku pravděpodobně taky. Odtud jsem utekla už na jaře, když jsem poprvé ucítila cizí mužskou kolínskou ve vlastní posteli a po nečekaně brzkém návratu z víkendu mě přivítala spolubydlící v mém kabátu a šále, i když jí byl o tři čísla menší.



Z centra se tak najednou ocitám na samotném okraji města. Znáte ten výhled ze střechy 21. budovy, odkud všechny baťovské domy vypadají jako postavené z lega? Když zapíchnete prst do dálky, dovede Vás k prvnímu patru půldomku, které jsem přes rok obývala. V zimě jsem se do něj dostávala po čtyřech po neodklizené silnici a z něj oknem, protože původní dveře nezvládaly mráz. Nikdy mi tam nepřišel žádný dopis, protože to byl pro poštu jednoduše příliš velký kopec a příliš malá obálka. Bála jsem se, že s každou cestou do pokoje se pode mnou uvolní staré dřevěné schody, ale tohle bydlení mi dávalo nedocenitelnou možnost prásknout za sebou dveřmi a s nikým po práci a škole nemluvit.




















Byl to první byt, kde byste našli kousek mě. Vznikla tam nad ránem má bakalářská práce, zaniklo několik kelímků Ben&Jerry's a ještě dnes byste na podlaze před postelí našli otisk mých mokrých chodidel, kde mě Milenec položil cestou ze sprchy. U těch předchozích jsem se ani nepokoušela. Přála jsem si, aby státnice symbolicky uzavřely v mém životě všechno provizorní. Na vlastních nohou jsem už několik měsíců stála, ale chyběly jim parkety. Vrchol mého zlínského patriotismu byly zlaté lodičky od Bati - s prací, oblíbenými trenéry a kavárníky jsem vzala město na milost, ale nikdy tu nenechala srdce. Dvouměsíční cesta k lesklým parketám vedla přes vybydlené, zakouřené díry, za které si ve Zlíně můžete v pořádku účtovat stejnou částku, jako za byt po rekonstrukci. Dva měsíce dokázaly zamíchat s kartami natolik, že podpis nájemní smlouvy doprovázel pocit, že můj domov je jinde a moje srdce zůstalo výrazně víc na západ.

Najednou, když se byt objevil, bylo to skoro jako otevřít dveře do vlastního snu. Návrat do centra, pěší cesta do kanceláře vedoucí přes mou nejoblíbenější kavárnu, prostorné 1+1 velké tak akorát pro jednoho, nebo dva, co se mají rádi, plně vybavená prostorná kuchyň a z ní vedoucí balkon se širokým parapetem, kde budu jednou v dobré společnosti večeřet, za letních večerů pít víno, z bedýnky stříhat bylinky a v pánské košili u snídaně odpovídat na emaily. Neměla jsem sílu tomu říct ne. V jediný moment jsem věděla, kde bude stát postel a kam pověsím jaké plátno a grafiku. Protože však srdce neošálíte, tohle místo mi bude domovem už jen necelé dva měsíce, na rozdíl od rozumu má totiž vždy pravdu. Pojďte dál, dokud je příběh, který se na tomto místě odehrává, ten můj. A nezouvejte se.































Váza pochází ze skláren v Karolince, podobně jako kytka, kterou jsem po cestě odtud natrhala. Na horách jsem vyrostla, jejich kousek tak můžu mít i u sebe ve městě.

Spoustu prostoru v ložnici a pracovně mi zachránila předsíň, která teď plní funkci šatny. Pojme všechny moje šaty, kabáty, horní police i kalhoty, svetry a topy a její dno alespoň sezónní obutí, nic tak nemusí tížit prostor v hlavním pokoji. Protože je s mými necelými 160 centimetry cokoliv vysoko, hned naproti dveřím najdete bílé dřevěné schůdky z IKEA, které dlouho sloužily jako stylový noční stolek, než jsem si vyrobila bílo-zlatý kovový podle svých představ. Hned vedle najdete příruční kufr mojí sestry, který jsem s četností svých cest ještě nikdy během posledních 4 let nestihla vrátit. V rohu blíže koupelně pak stojí bílý proplétaný koš na prádlo, na kterém leží leopardí talířek, kam odkládám všechno, co bych na cestě ze dveří měla mít u sebe. Hlídají mi klíče, karty a teď třeba i kapky do nosu...


Protože bydlím sama, něco jako domácí úbor neexistuje. Běžně po bytě pobíhám v kalhotkách, nebo si přes sebe přehodím saténový župan. Tenhle růžový je z Victoria's Secret a neměnila bych, příjemně hladí. V létě župan dostává volno a na balkoně posedávám v pánské Dior košili. Perličkou je, že mi byla darována, protože límeček už nebyl pro jednání dost sharp, jejího předchozího majitele jsem však v životě nepoznala.

Koupelna je raději malá, ale hezky světlá. Občas mi chybí vana, kam bych se mohla se sbírkou Lush balistiků a olejíčků po náročném dni natáhnout a zapálit si svíčku, ale ve sprše je dost místa pro dva. Hned vedle je pračka, na které leží velký koš plný všech peelingů, šamponů a sprchových gelů, které ráda střídám podle nálady. Pravidelně se pro ně jen natáhnu přes pootevřená dvířka, aby nezůstávaly ve vlhku na podlaze sprchy a mně tak zbylo víc místa pro sebe.


Všechny krémy, pudry, vodičky a olejíčky mají svoje místo v menších košících na liště. Rozhodně nepředstavují mé oblíbené rituály, obecně si tuhle péči moc neužívám, pokud se jí láskyplně neujme nějaký muž.


Na liště pod zrcadlem jsou jen věci, které se jinam nevejdou, nebo je používám tak často a potřebuji je snadno přístupné. Najdete tam všechny parfémy, skřipec na vlasy, paletky od Too Faced a Sephora, nebo tento skvělý vynález od Lush, který rozhodně nepotřebujete, ale jakmile ho jednou vyzkoušíte, nevzdáte se ho.





























Na umyvadle stojí dávkovač mýdla z JYSK, kde jsem doplňky poslední dobou čerpala docela hojně, podobně jako nábytek. Na tekuté mýdlo potom nejradši chodím do DM. Zlatý kelímek na kartáček je ve skutečnosti obal na květináč z H&M Home. Difuzér mi přivezla sestra z londýnského Primarku, nejvíc však koupelnu provonělo mýdlo Honey I Washed the Kids od Lush, které používám jen na ruce.

Celý byt byl původně vymalovaný na světle žlutou, která v kombinaci s množstvím světla, co se přes prosklenou stěnu do ložnice dostává, trhala oči. Ložnici jsem tak vymalovala na bílo a s barvami zůstala hezky při zemi, i když jsem se jim v detailech nevyhla úplně. Po dlouhém rozhodování, jestli prostor dostane smaragdová, nebo millenial pink, jsem přišla na to, že jim to vlastně docela sluší dohromady. Snila jsem o posteli tak vysoké, že do ní budu muset skákat a současně tak krásné, že bude suplovat chybějící pohovku. Nakonec se mi podařila najít ve slevách tmavě šedá boxspring z JYSK s čalouněným čelem a matrací, která mě večer obejme a ráno nechce pustit do práce.






























Tmavé polštáře jsou z JYSK, bílé z IKEA a růžový sametový potah prostředního polštářku prošel mýma rukama. Nad postelí chybí ještě bílá lišta na obrazy a grafiky, které doposud nedostaly prostor, ale vzhledem k brzkému přesunu jinam jsem se rozhodla nevrtat do zdi.





























Najít noční stolek podle mých představ byl divoký souboj. I přes četná varování všech mužských zástupců z řad přátel a rodiny jsem nakonec koupila levný tray table v IKEA ve světle žluté a přestříkala ho barvou na kovy. Samotný tác tak dostal bílý kabát, drží ho však zlatá konstrukce ve stejném odstínu, jako je stojací lampa hned vedle. Ve váze z JYSK je většinou pár květů, nebo větviček eukalyptu.






























Protože dobrých lidí se vejde, pořídila jsem domů i tenhle háčkovaný puff. Když tu zrovna není plno, zůstává vedle postele a jednoduše zútulňuje prostor. Konkrétně tenhle ke mně doputoval z Plzně, kde ho někdo vytvořil ručně. Vyrábí je ve třech velikostech a snad dvaceti barvách. Sice si na něj skoro měsíc počkáte, ale stojí to za to. V klasických bačkorách mě nepotkáte, ale tyhle od F&F, co mi doma nadělil Mikuláš, vypadají jako balerínky a je v nich hezky teplo.



































Váza ze skláren v Karolince, zlatý tác z IKEA, grafika z pekingského Art District 798 v rámu z IKEA, geometrická svíčka z JYSK, skleněná dóza, kam si chodím na mandle, taktéž, černé krabičky jsou původně od šperků z ASOS a svítící bílá hvězda přišla z Aliexpressu.

V zádveří vedoucím ke kuchyni je schovaný asi nejklasičtější kus nábytku z IKEA, bílá MALM komoda o čtyřech zásuvkách. Líbila se mi, protože nijak nenarušuje prostor, pojme všechno, co nepatří do skříně, a současně na ní vzniká prostor pro odkládání a dekorace. Můj přisprostlý smysl pro humor v elegantním kabátu rezonuje i celým bytem, když jsem tak grafiku s převrácenými slovy yes, yes, yes kupovala, bylo jasné, že nenajde místo jinde, než právě u mě v ložnici.





























První zásuvka pojmula všechno, co bývá většinu času skryto - sexy prádlo, které vlastním v soupravách. Ponožky a kalhotky, které nemají podprsenku do páru, jsou o patro níž. Ve třetím je místo pro veškeré oblečení na trénink, v posledním pak uchovávám kabelky, které mi zrovna nezdobí byt ani outfity.
































Hned vedle stojí Le sac en papier, avec le papier. Kdykoliv totiž vidím roli hezkého papíru, odnáším si ji k sobě domů a skladuji právě tady, i když zrovna nikdo nemá narozeniny, ani nepanuje období Vánoc. Právě ty mi výrazně pohly se zásobami, zbyly tak pouze tři nové role z JYSK a DM. Byt často zdobí boty, designerské kousky mám pořád na očích, ráda se jimi kochám. Tyhle Prada s růží místo podpatku mám ze své sbírky nejraději, ještě jsem v nich však nikdy nikam nevyrazila.






























Roh u mramorového parapetu zaskládaného knihami byl od počátku místem pro křeslo, ale protože jsem se nemohla dlouho rozhodnout, jestli si chci připomínat vlny v Hossegoru proutěným vajíčkem, nebo dát přednost komfortu lenošky, zůstaly tam doposud jen dvě krabice z bílého křídového papíru a drátěný koš na deky, který přes léto měl místo na balkoně. Instax mini 70, který jsem do deky zahnízdila, mě překvapil pod stromečkem a už se těším, až ho začnu brát na cesty s sebou.

Na protější straně od komody je můj oblíbený kout, pracovní stůl. S velikostí jsem ho možná trochu předimenzovala a protože je to prakticky jen deska položená na dvou kovových trojnohých podstavcích, neužijete si na něm ani sex, i když prostoru k němu nabízí dost. Dominantou celého koutu (a snad i celého bytu) je transparentní židle od Kartell, Louise Ghost. Stojí na bílé eko kožešině a běžně ji okupují moje holé půlky. Tak vypadá můj homeoffice.

Grafika Nefňukej a makej pochází z dílny Číča v kleci, ale pravděpodobně bude brzy nahrazena mou vlastní. Dřevěná ruka přišla z Aliexpressu a její místo mělo být na liště nad postelí, ale nakonec zůstala na stole. Zlatá taštička schovává kosmetické drobnosti, které mi pravidelně chybí kamkoliv vyjdu. Svíčka je z Primark Home a ve skleněných dózách, na kterých jsou jen gumičky do vlasů, jsem původně dostala darem sypaný čaj.


Do nového roku jsem připravená s diářem, který mi sestra přivezla z Japonska. Menší zápisník jsem pak dostala jako dárek od sestřenice. Hologram pak z nich udělal společníky.

Při stěhování jsem se ze všeho nejvíc těšila na to, jak začnu vařit bez pocitu, že v lednici smrdí cizí jídlo a ve dřezu se válí nádobí tak dlouho, že už ani nelze určit, od čeho je špinavé. Začala jsem mnohem lépe jíst a mnohem častěji péct, protože mi nic nekazilo chuť a s nikým jsem se nemusela přetahovat na polovičním prostoru. Kuchyň má dlouhý obdélníkový tvar - dostala jsem tak spoustu místa na přípravu jídla, ale už o něco méně na jídelnu. Ta je řešená deskou vycházející z protější stěny a dvěma, dnes už docela ikonickými, bílými židlemi s dřevěnýma nohama.

Grafika se se mnou stěhovala už podruhé, ale ještě stále jsem jí nezvládla vyměnit paspartu za něco jiného, než tu s čárovými kódy, přestože je to má vlastní tvorba. Většinu nádobí jsem nakoupila v Butlers a IKEA a jsem s ním spokojená. Kávu si doma připravuji jen ojediněle, raději si udělám v kanceláři cappuccino, ale když mě čeká dlouhé líné ráno, využívám frenchpress, nebo moka konvičku v kombinaci s čerstvými zrnkami z místní pražírny.

Na svačinu si ráda do práce chystám smoothies ze zeleniny a ovoce, protože jsem ale nechtěla žádného monstrózního robota na lince, v pořádku si vystačím s tímhle fialovým tyčovým mixérem od Sencoru. Šanon na recepty mi pořídily kamarádky k narozeninám z Bonami a zdobí mi linku, skutečnost je však taková, že vařím intuitivně a na recepty velmi nedávám. Papírová brčka pak objednávám podle nálady z Aliexpressu, vyjdou tam ze všeho nejlevněji.



Mám ráda hezky prostřený stůl a dopřávám si ho i ve chvíli, kdy stoluji sama. Moje místo je to blíž k balkonu, kde většinu času zůstává i hrubě pletená růžová deka. Celý prosinec jsem odtud koukala na světýlka na balkoně, pracovala na počítači a pila čaj. Zlatý příbor teď nově nabízí i IKEA, nemusíte tak utrácet stejné peníze za sadu pro jednoho.

Tyhle Vánoce jsem pod stromečkem našla i tuto zástěru od H&M Home, která mi do kuchyně moc hezky zapadla. Moje košile jsou už zase v bezpečí.

Vyrostla jsem blízko přírodě a od života očekávám rovnováhu mezi příležitostmi, které mi město dává, spolu s energií, kterou jinde než v přírodě nenajdu. Nechtěla jsem se zavřít mezi čtyři stěny,  balkon s výhledem do parku mi tak umožnil si vytvořit takový vlastní mikrosvět. Na širokém parapetu stála dřevěná bedýnka plná čerstvých bylinek a do prostoru se nevešlo víc, než dřevěný stolek a dvě židle, ale končila tu každá moje návštěva. Večer atmosféru dotvářely svíčky a drobný, růžově zlatý světelný řetěz omotaný kolem zábradlí, protože ven nevede elektřina. Pokud existovalo něco, co by mě dokázalo ve Zlíně ještě chvíli urdžet, bylo to přání na tomhle balkoně strávit alespoň ještě jedno léto. Ať už za deště zabalená v dece, nebo v tropickém horku.

Přes léto zneužívám zásoby pečeného čaje na vytvoření domácí limonády, stačí smíchat několik lžic v karafě s vodou a mátou, je to dobrota.

Děkuji, že jste byli mými milými hosty. Kde se uvidíme příště? Zcela jistě to město začíná na P.
L

2 komentáře:

  1. Takový leopardí návrat vždycky při neděli potěší!

    OdpovědětVymazat
  2. Těším se na tvoje nová dobrodružství. Nejen s bydlením.
    Máš to krásné, závidím ty zlaté příbory.)

    OdpovědětVymazat