sobota 11. listopadu 2017

V leopardí kůži

Vracela jsem se od oceánu a všechny moje dosavadní hodnoty zažívaly v myšlenkách otřes. Byla to moje první cesta, na které jsem přestala myslet na práci a neodpověděla na jediný email. Vlasy byly ještě nacucané solí, která z nich dělala načechrané divoké prstence, co nedokáže porazit ani pražská průtrž mračen, do které jsem po dvaceti hodinách v autě vystoupila.

Jsem zvláštním zástupcem bohémů kličkujícím na pomezí dvou propastných extrémů. Občas pohrdám světem, který jsem v průběhu posledních let sama sobě vytvořila. Jednoho rána se probouzím s touhou rozprodat šatník a nechat si z něj jen svoje černé skinny a nejoblíbenější bílé triko ze sekáče. Jen o pár dní později opisuji údaje z karty do políček pod fotkou další designer kabelky.

Střet obojího ze mě dělá kým jsem. Neoblékám se pro fotky a sociální sítě a jsou dny, kdy se neoblékám vůbec. Paradoxně přesně to byl okamžik, kdy móda a styl dostaly svoji nejvybroušenější formu. Po dvou letech se moje nákupní chování začalo pohybovat v drahách povědomého vzorce. A já jsem se rozhodla ho před vámi odhalit.

BARVY, VZORY A MATERIÁLY



Kdykoliv ráno otevřu oči a následně skříň, nikdy nemusím dlouze přemýšlet nad tím, co si s čím obléknu, protože se zpravidla všechno hodí ke všemu. Nenosím vzory, ale textury. V životě mě nepotkáte v ničem, co připomíná květy třeba jen abstraktně, puntících a snad ani proužcích. Naopak u mě najdete celou škálu materiálů a střihů v jedné barvě - bavlna, hedvábí, samet, peří, vlna, kožešina, krajka, šifon, kůže, nebo třeba i latex. Barvám kraluje černá, s bílou, khaki a šedou těsně v patách. Jako vzácný záblesk se pak objevuje kanárkově žlutá, blankytně modrá a vínová, kterou jsem s nadšením hojně nosila před dvěma lety, ale jednoduše jsem se jí přesytila. Relativně nově vítám smaragdově zelenou a zlatou, které se společně probojovaly z šatníku i do celého bytu.

Čestné místo mezi vzory zaujímá, překvapivě, ten leopardí. Po městě však většinou pobíhám inkognito, skříň tak schovává jen šaty, jedinou sukni a několik drobných detailů v podobě bot, nebo jen jejich podpatků. S otevřenou náručí bych letošní zimu přivítala vkusný leopardí kabát, ale posledních pět let jsme se ještě nesetkali.

MONOCHROME

Z omezeného počtu barev a neomezeného množství textur plyne i můj nejoblíbenější trend - monochrome, tedy outfit složený z kousků jediné barvy. Nezůstávám u all black, i když je to má nejoblíbenější a nejčastější varianta. V létě a na jaře mě potkáte podobně i v bílé, přes zimu v šedé a když mám chuť na něco nepřehlédnutelně sexy a na classy zároveň, sáhnu po temně zelené kožené sukni do pasu se stejně barevným krajkovým body.

PRÁDLO - DO POSTELE I KANCELÁŘE

Prádlo dokáže nabrat tak krásnou podobu, až mě někdy zamrzí představa, že se o ten pohled s nikým nepodělím. Ty nejkrásnější kousky tak nechávám ledabyle prosvítat pod stejně barevnou tenkou hedvábnou košilí zastrčenou do kalhot s vyšším sedem, nebo pouzdrové sukně. Není výjimkou, když na pracovní jednání odejdu jen v krajkovém body v stejně barevné kožené poudrové sukni s pánským sakem přehozeným přes ramena. Saténové košilky v základních barvách mnohem radši než k pyžamovým šortkám nosím k džínům a saku do města.

Když se mi po všech divokých pokusech o podváhu konečně ustálilo tělo, musela jsem se vzdát oblíbeného Agent Provocateur, který začíná velikostí košíčků u B a vyměnit jej za jeho levnější sestru L'Agent a Victoria's Secret. Punčochami mě zásobí Hunkenmoller a při své nejbližší návštěvě Varšavy vezmu útokem Le Petit Trou a amsterdamské Love Stories.

KÝČ

Jsem minimalista s dobře vyvinutým smyslem pro kýč. Potkáte mě v smaragdově zeleném kožichu z ptačího peří, jindy v černých vinylových kalhotách a do třetice v bundě mého vlastního designu s monogramem na zádech. Umím svým příchodem umlčet nejrušnější kavárnu ve městě a naštěstí jsem se podobné reakce naučila ustát, stejně jako ty vzácné Prada lodičky s růží místo podpatku.

BOTY

Prada, Manolo Blahnik, Gucci, Max Azria, Baťa i levné kousky z Botovo sdílí společné místo v botníku, nebo u mě v kanceláři, která se v botník pomalu transformuje. Zpravidla ráno přiběhnu v černých nízkých Converskách a přezouvám se pod stolem, za den i několikrát. Protože mě po tréninku nohy sotva nesou, často v lodičkách už domů neodcházím, ale zůstanou na okenním parapetu. U Bati jsem si letos zamilovala jejich metalickou kolekci Insolia, díky které jsem vydržela běhat celý den po městě stylová, dokud se mi nezasekl podpatek před mou oblíbenou kavárnou tak, že jsem ji musela zout a bosá ji z kovové mřížky páčit. Jsou to jediné boty, které bych si spolehlivě pořídila znovu, třeba i v identickém designu. Je to tak asi největší projev zlínského patriotismu, jakého jsem schopná dosáhnout.

Každý rok pak obměňuji zásobu balerínek od New Look, stojí do desíti liber a pravidelně sledují trendy v barvách a materiálech, kromě mých nepostradatelných nude a černých tak narazíte určitě i na sametové, semišové a koženkové v různých barvách - a ruku na srdce, žádné balerínky nápor městských kostek nevydrží déle.

Přestože mému botníku dominuje krása a nepohodlí, držím si v něm i jedny pěkné městské tenisky. Nejlépe mi sedí New Balance a právě si pořizuji své druhé v pořadí, protože ty vínové už to mají zkrátka za sebou a dostávají nálepku z mého dětství - "na lítačku". Na jaře se snad konečně pustím i do knitové variace Adidas Ultra Boost Uncaged, pokud mi bude vyhovovat aktuální colorway. Naopak vůbec mi nesedí Nike, ale vzhledem k tomu, že můj kolega je sběratel, si o nich minimálně držím přehled.



Deštivé a nevlídné dny, tedy prakticky od podzimu do jara, trávím v kotníčkových kozačkách na silnějším podpatku - neteče do nich, nezebou mě nohy, nekloužou, ale přeci mi trochu přilepší na celkové výšce. Všechny do posledního páru jsou černé, ale každý má něco do sebe. Semišové s leopardím podpatkem, kožené se zlatým, sametové s hvězdičkami, nebo lakované s průhledným ála Dior.

DOPLŇKY A ŠPERKY

Ačkoliv mě ještě můj zrak nešálí, moc ráda nosím brýle s průhlednými skly, a to prakticky stejně často, jako ty sluneční. Ty svoje z dílny Marc Jacobs jsem dávno dostala darem od máminy sestry, protože jsem se jí v nich tolik líbila.



Co se týká šperků, jsem flink. Od chvíle, kdy jsem si pořídila Antipearle a nechala si kvůli nim propíchnout i další dírku, abych si jich mohla zkrátka pořídit víc, jsem je prakticky nevyndala z uší. Náramky a prsteny jsou u mě rychloobrátkové zboží - nevědomky je pravidelně někde sundávám a zapomínám; pořizuji si tak většinou levné verze z Aliexpressu. Najdete tam krásné aktuální kousky za pár korun. Řetízek jsem pak na sobě neměla ani nepamatuji.



Kabelek mám v domě u rodičů nepřeberné množství, ale ke mně do bytu jsem přivezla jen čtyři - Chanel, Pinko, Gucci a šedou koženou, která se nápadně podobá Peekaboo od Fendi. Se zimou ale jistě přivezu ještě svoje dvě kožešinová psaníčka v hot pink a černé, na které jsem neměla přes léto chuť. Právě Love Me Tender od Pinko byla kabelka, kterou jsem si pořídila na své cestě do Barcelony jako stvrzení toho, že sebeláska je mnohem podstatnější, než cokoliv jiného, co vás dokáže zklamat. Od té doby ze mě ale vyrostl mnohem větší cynik a já začala uvažovat, že ji prodám.

ZNAČKY

Vzhledem k mému vytížení si snad ani pořádně nepamatuji, kdy naposledy jsem se nechala zavřít do nákupního centra a strávila svůj čas přehrabováním věšáků, protože je mi v posledních dvou letech opravdu drahý. Mnohem častěji obhlédnu sekáč vedle restaurace, kam chodím na oběd, nebo si nechám dovést nové kousky ze zahraničí. Právě secondhand je mnohdy zdrojem mých nejoblíbenějších kusů, které mě neomrzí ani po mnoha letech a drží si svou kvalitu. Není levný, jeden kus tu mnohdy stojí stejné peníze, jako nový v levnějším řetězci, ale dostáváte značky, které ve městě, nebo dokonce v Česku, nekoupíte. Byl zdrojem několika mých Coccinnele střevíčků, košil, nebo nejoblíbenějšího zimního kabátu. Triko za dvanáct korun na váhu má u mě stejné místo, jako několikatisícová luxusní kabelka.

Ze zahraničí nejčastěji objednávám z Asos, nabízí pro mě nejpestřejší řadu značek, mezi kterými jsem si našla svoje oblíbené a jejich vlastní řada určitě také stojí za prozkoumání. Nejčastěji odtud objednávám boty, sukně a šaty, jsou to pro mě kusy, které mají v outfitu roli statement prvku, topy a košile tak většinou outfit jen doplňují a nosím je prakticky do roztrhání. Košile a haleny nejradši nakupuji ve velkém během slev z Mango, většinou rok intenzivního nošení zvládnou a vzhledem k ceně okolo 300 korun mi nevadí, když je po této době věnuji charitě, nebo vyhodím. V zálusku na poštovné zdarma jsem udělala větší objednávku třeba i z levného řetězce SheIn, ale vím, že to opakovat nebudu. I přes relativně rychlé dodání se barvy lišily od mé představy z produktové fotky a "one size" dobře sedne pouze někomu, kdo běžně nosí konfekční M, což já rozhodně se svým XS nejsem. Z českých internetových butiků mi není velmi sympatický ZOOT, z důvodů raději malicherných, občas ale zabrousím na Bibloo.

Když už se dostanu na nákupy fyzicky, mířím jen do několika konkrétních obchodů, kde si téměř vždy dokážu vybrat a jsou svým stylem konzistentní. Pravidelně si něco odnesu ze Stradivarius a občas něco ze Zary.

INSPIRACE

Doba, kdy jsem lačně pohlcovala trendy z obálek časopisů, lookbooků a blogů, skončila někdy s mojí pubertou. Vždy mám naprosto přesnou představu o tom, co chci, ale problém ji naplnit s pomocí dostupných zdrojů, které danou věc zpravidla nabídnou až o rok později. Tvrdit, že mě nikdo neinspiruje, by bylo opovážlivé, svět okolo nás formuje i v mnoha jiných ohledech, než je móda a my si to mnohdy ani neuvědomujeme. Nehledám však inspiraci prvoplánovou. Časopis se mi do rukou dostane snad jen v případech, kdy mi ho někdo nabídne cestou do Prahy ve chvíli, když si zrovna rvu vlasy, že jsem si nezabalila sluchátka. Dívám se na obrázky. Paradoxně všechny reklamy a product placement v módních časopisech vnímám mnohdy jako lepší obsah.

Ať už preferujete v oblékání cokoliv, zůstaňte věrní tomu, kým jste. Netlačte na pilu a nenechte se zavřít do škatulky. Tam vám totiž bude outside of a box thinking už úplně k ničemu.

L.

2 komentáře:

  1. Pěkně se to četlo, doslova na jeden nádech.)
    Sama nevím, kam bych se taky zařadila, mám to dost podobně.

    OdpovědětVymazat