čtvrtek 18. května 2017

Jak jsem se sebou uzavřela mír



Od mého posledního vyprávění uplynul víc než rok. Ne snad, že by o příběhy byla nouze, právě naopak. Nechala jsem se jimi unášet, dokud jsem se neocitla tam, kde jsem dnes. V míru sama se sebou. Období dobíhání vlaku do Prahy skončilo a mnohem víc, než rozpad ročního vztahu, mě mrzel zbabělý přístup bývalého přítele a fakt, že špinavá práce zůstala na mně. Několik týdnů jsem pak zvedala vyzvánějící telefon, kde se po přijetí hovoru ozývalo pouze moje jméno a hrobové ticho. Od té doby jsem nesáhla na sóju ani seitan. Z principu. Za týden jsem se ohlédla a zjistila, že jsem se celý rok vzdávala života, za kterým jsem dříve stála. Přišla jsem o dobrodružství. Se záminkou jeho návratu potkávám v rámci experimentu nového muže, který se stává osudným pro další etapu mého života. Dveře do něj mu otevírám nahá, ledabyle zahalená v černém saténovém županu. V jednom okamžiku se stává příčinou mého vlastního selhání i motivací k nápravě do původního stavu. Na tenhle boj jsem se však musela vydat sama: