sobota 30. ledna 2016

Pondělí mezi měsíci

Leden je všem leopardům takovým pondělkem mezi měsíci. Víkendy suplují dlouhé volné dny v období Vánoc, aby snad nenastala situace, že přijdete o tupou bolest z dopadu dokumentů na vaši hlavu, která, stejně jako ten stoh papírů, nabývá s každým dnem na objemu. Do toho všeho nám někdo dávno řekl, že se záměnou pár číslic, které těm dokumentům píšeme do hlaviček, přichází i ideální čas, abychom změnili mnohem víc, avšak tentokrát sami, z vlastní vůle o různé síle. Já tomu uvěřila a začala dokonce s předstihem, z ryzí poctivosti.

Pověděla bych vám příběh o tom, jak jsem se začala léčit z poruch příjmu potravy a sebepojetí, ale musela bych trochu mlžit a hodně lhát, což jsou aktivity leopardům cizí. Hrála jsem si od patnácti. Pokud jsem někdy přestala, bylo tomu tak pouze proto, že žádná z neuvážeností nevedla k výsledkům, pro které jsem je dělat začala. Chtěla jsem být heroin chic, jen bez drog. Nikdy mě nepřestával vzrušovat pocit z kůže jezdící po vystouplé kosti kdykoliv jsem se pohla.

Cesta za lepším já se vymkla mojí kontrole. Přišly dny, kdy jsem si večer nepamatovala, jestli jsem ráno snídala, nebo to bylo už včera. Přestala jsem cítit hlad. Brečela jsem u každého sousta. V tělocvičně jsem trávila nejméně tři hodiny denně cvičením v nejvyšší možné intenzitě. Nikdy jsem nechodila do posilovny, styděla bych se. Nemusela jsem vyvolávat zvracení, tělo to po jisté době neúspěchů zvládalo samo. Mozek automaticky vysílal signály žaludku. Vypěstovala jsem si panický strach z čehokoliv, co obsahovalo i stopu tuku.

Bojovat s tím a paralelně sama proti sobě se stalo ironicky mnohem více vyčerpávajícím, než zůstávat v zajetých kolejích, jakkoliv jsou zvrácené. Kdykoliv jsem projevila snahu udělat změnu, tělo mi dalo najevo, že si nic nepřeje. Po soustě běžného jídla ležím v posteli do brzkých ranních hodin, s vysokou horečkou vyvolanou tlakem, který na sebe vyvíjím. Všechno nasvědčuje tomu, že se z ní každou chvílí zvednu, jak mi to tělo poroučí, ale v myšlenkách se k té posteli snažím připoutat. Už nechci. Usínám až vyčerpáním, v barevném víru halucinací, abych se o tři hodiny později probudila do stejného dne. Milenec mě pozoruje, jako bych se měla každou chvíli rozbít. Na schodech, které jsem dřív brala po dvou do pátého patra, se najednou dvakrát zastavuji, abych se mohla nadechnout. Neomaleně vrážím do věcí, které mi tvoří jen další modřiny a osmnáctikilový pes, šťastný, že mě po měsíci vidí, mě jedním skokem sráží k zemi. Můžeme to s vámi řešit nejdříve koncem dubna.

...

Bylo brzy ráno a ve schránce, kterou otevírám ne častěji než třikrát ročně, jsem objevila druhou šanci. Mohla jsem ji čekat, ty životní přeci přichází pravidelně právě ve chvíli, kdy vyčerpáním padáte do postele, případně kamkoliv jinam, obličejem napřed a sílu byste nevytáhli už ani z paty. Pracovali jste totiž tvrdě a je na čase sklízet, vy už však v ruce nemůžete udržet ani tu motyčku...

Dostala jsem nabídku plně proplaceného studia a života v Shanghai. Na rozhodnutí dostávám čtyřikrát méně času, než spolubydlící přemýšlející, zda si na sobotní lyžování s novým přítelem oblékne ty staré kalhoty, nebo stráví odpoledne nakupováním nových. Nebyl to můj sen ani plán, přiznávám, přesto jsem řekla ano - kteroukoliv jinou odpověď bych musela považovat za barbarskou. Nechovala jsem důvěru sama v sebe, někdo jiný však tu ve mě našel a já ji nechtěla ztrácet, protože i její stopové množství bylo úlevné. Jako kompenzaci za stáž na pobřeží se teď potápím v oceánu formalit, příležitost s pořadovým číslem tři by totiž nemusela přijít.

Feel the fear and do it anyway.
L. M.

3 komentáře:

  1. Moc ti držím pěsti ať to zvládneš. Spoustu odvahy Leoparde a šťastnějších dní taky.

    Sweet Life with Lena

    OdpovědětVymazat
  2. Šelmičko.. doufám, že se neurazíš když řeknu, že jsem to tak trochu tušila.. byly tady v článcích drobné náznaky, nuance mezi dokonalostí a patologií. Sama jsem tím neprošla, ale doufám, že z té správné strany budu jednou holkám s tímhle pomáhat. Vlastně jsem mohla tušit i ten Shangai, protože věřím, že tvrdě pracuješ a tuhle příležitost si zasloužíš! Drž se, a doufám, že pošleš pohled :D jo, a máš tu super playlist <3 :-*

    OdpovědětVymazat
  3. S anorexií jsi měla problém už dávno ne? Nebo je to nedávno?
    Jinak gratuluji k "šangaji" :) :)

    OdpovědětVymazat