čtvrtek 24. září 2015

Jak jsem byla nevděčná

Od doby, co jsem přistála na domovské půdě, jsem v rodném městě nestrávila ani 48 hodin. Nulu v čísle dvacet zuřivě přeškrtávám na jedničku, ale oslavy se mi vyhýbají. Když den před dnem narozeninovým překvapivě odjíždím na Univerzitu, máma práskne s rybou zpět do mrazáku a bez jediného slova mi vrazí do dlaně dvě bankovky. Jen těsně zvládám zaplatit nájem v novém bytě se všemi zálohami, ale odmítám se vzdát svojí nově nabyté samostatnosti i za cenu pojídání jednoho balení kukuřičných sucharů po celý týden. Ve snaze zavděčit se všem končím vyčerpaná a všichni ostatní uražení.

 Mám snovou šatnu ve městě, které mi nahání noční můry. Pražan mě jednou přirovnal ke kombinaci Carrie Bradshaw s Bridget Jones. Teď si chvíli můžu připadat jako ta víc sexy ze zmíněné dvojice. Modré střevíčky od Manola mi v něm však budou ještě nějakou dobu chybět.

úterý 15. září 2015

Leopard na útěku

Pět týdnů uplynulo a já se znovu ocitám doma. Pro všeobecný zmatek, kde to vlastně je, se ve třech dnech nacházím hned v pěti městech. Z Leoparda na cestě se brzy stal Leopard na útěku, všem nebezpečný a sobě obzvlášť.

Poslední týden management komplexu zjistil, že dokážu svou práci dokončit rychle a kvalitně, což je vlastnost, kterou se vyplatí skrývat do poslední chvíle, pokud si chcete zachovat jistou úroveň duševní a fyzické pohody. Jako jediná tak stíhám dvě směny současně a od polévky, bochníků chleba a sušenek přebíhám do mužských sprch – s naprosto čistými úmysly (přičemž čistým úmyslem nemíním nic jiného, než úmysl čistící). Po konferenci v Madridu, kam jedna z manažerek odjela, dostávám několik nových nabídek a jedny otevřené dveře, přičemž ke vstupu do jedněch z nich by stačil jediný e-mail říkající, že nastupuji.

Ve středu večer dostávám obálku, jejíž obsah rozhodně nestrčím za podprsenku při čekání na odvoz ve tři ráno na opuštěné Finchley, jak jsem plánovala, přestože je tam díky velikosti mých prsou dostatek místa. „Tak je schovej do kufru,“ radí mi přítel, který evidentně nečetl o staletém staříkovi a mém věčně nemocném močovém měchýři. Obálku s osmi sty liber v cash tak před svým odchodem schovávám za pas kalhotek – kdokoliv by tu noc z nepochopitelných důvodů dostal nápad mě znásilnit, vyhrál by po cestě ještě jackpot...

Pokud vás v letadle může potkat něco horšího, než řvoucí dítě přes uličku po probdělé noci, je to řvoucí bilingual mimino – nejdřív to zkusí česky, pak anglicky a nakonec propukne v hysterii, protože jediný signál, který ostatní zvládli pochopit, byl ten, že v životě žádné dítě nechtějí. Ještě na letištním parkovišti házím z obřího kufru několik hadříků do Le Pliage, s kterou po bleskové polévce ve společnosti táty skáču v poslední minutě do autobusu s jasným záměrem – cesta do Prahy. Dlouhou chvíli spolucestujících vyplňuji svým proslovem ze spaní, zcela jistě zabývajícím se některým z intelektuálních témat, ke kterému v bdělém stavu obyčejně nemám co říct...

Ve tři hodiny na mě čeká přítel s otevřenou náručí. Na jeho společnost jsem se těšila tolik, až jsem přes slzy v očích neviděla znechucené pohledy všech kolemjdoucích. Na „Nechceš se jít někam najíst?“ odpovídám pouhým táhnutím za jeho ruku směrem k metru, za běhu a bez dvouminutového čekání na jízdenku - po pěti týdnech by to bylo maření času. Náš vztah se najednou vrátil zpět do začátků, kdy jedinou výplní volného dne byl sex, stejně dobré jídlo, společná vana na konci dne a film, na který kouká jen kvůli mně, protože ho viděl už dávno, ale já při něm po deseti minutách usnu.

Půlroční stáž v Portugalsku pro mě najednou není jasnou volbou a já slibuji, že tentokrát nechám rozhodování na nás obou (a to jen proto, že si nemohu dovolit jej hodit na kohokoli jiného). Ve chvíli, kdy vás někdo miluje, je rozhodování ještě těžší, protože si můžete být jistí, že od něj nikdy neuslyšíte, ať zahodíte šanci a zůstanete doma – k tomu, aby to udělal, mu na vás příliš záleží. V sázce je toho spousta: lepší místo na pracovním trhu v oboru, kde musíte mít dostatečně ostré lokty, abyste se uplatnili (přičemž mě dokáže ušlapat i pár šílených puberťaček v Primarku) a na prvním místě muž, který mi do toho všeho celou dobu dodává kuráž.

Dobrou noc,
L. M.

středa 2. září 2015

Do naha

Pokud svou podivnou zálibu ve spodním prádle nemusím někomu představovat, jste to právě vy. Z celé sbírky, která sahá od Primarku po Agent Provocateur, bych poskládala víc outfitů, než za pomoci ostatních dílů šatníku - těch, které nezůstávají očím ostatních skryty. Počet návštěv  111 New Bond Street, které jsem za necelé 4 týdny zvládla, nechť zůstane skryt společně s ní. Proč mi tedy na stole neleží jediná přisládle růžová papírová taška?

V Londýně jsem před třemi týdny přistála s desetikilovým kufrem a jasným záměrem – za co nejpříznivější náklady ho naplnit do limitních 32 kilogramů. Nebylo v něm víc, než pár topů, jedny džíny, pouzdrová sukně a kosmetické zbytky pro posledních několik použití. Do týdne budu mít věcí tolik, že je do konce pobytu ani nestihnu všechny obléct,“ mumlám si pro sebe, když zápasím se zavazadlem o stejné výšce, kterou disponuji já, abych ho vytlačila do kopce. Tři týdny uběhly a já jsem nebyla za celou dobu spatřena v čemkoli lišícím se od toho, co můj kufr obsahoval při příjezdu. Nákupům se tu nevyhnete a já se o to ani nepokoušela, právě naopak. Pro slevy přijíždíte pozdě, ale stejně jako tloustnou zářijová vydání módních časopisů, rozrůstají se i kolekce na pultech butiků. Nebylo to však mé nepochopení pro místní módu a styl, co způsobilo, že skříň v pokoji zeje stále tou stejnou prázdnotou.

Při každé návštěvě Victoria’s Secret bych opakovala ten stejný proces – podávám si se slečnou u kabinek ruce, ona mi nabídne se stisknutím třpytivého tlačítka svou pomoc a já oblékám další kousek krajky, která mě každou noc pohladí, když do ní investuji 60 liber. Jsem zrovna v situaci, kdy si to mohu dovolit. Chvíli budu cítit zvláštní jiskřičky okolo, ale pak se zahledím do zrcadla a pomalu začnu nasouvat nohy zpět do úzkých černých džínů. Vycházím z kabinky s ramínkem, s kterým budu ještě několik minut kroužit kolem pultíků, abych ho v zápětí pověsila na stejné místo, odkud jsem ho vzala. Marketing společnosti jsem tak v krátké chvíli celý otočila proti sobě, aniž bych při tom pohnula prstem: Namísto toho, abych se po obléknutí do jednoho z nejvypracovanějších modelů cítila výjimečná jako ikoničtí Andílci, jsem si vnutila pocit, že nejsem hodna.

Od té doby jsem přes práh domu nepřenesla jedinou tašku. Vypěstovala jsem si k sobě odpor tak silný, až odmítám investovat sebemenší částku do svého zevnějšku - přesvědčená o tom, že si to nezasloužím. Volné místo v kufru zaplňuji stohem knih a novou dekou, připravená k hibernaci. Hned poté, co se před spaním stihnu s brekem politovat.

Dobrou noc,
L. M.