středa 5. srpna 2015

Na zkušenou, bez buchet

Květen se tehdy chýlil ke svému konci a já mezi zkouškami začala střádat plány na dlouhé vysokoškolské léto. S pravidelnými cestami do hlavního města moje konto patřičně chudlo, ale představa, že budu další rok uvázaná padesátikorunovou hodinovou mzdou v rozžhaveném zmrzlinovém stánku mě neuspokojovala, jakkoli je to práce ve své podstatě hezká. Z motivačního dopisu tak škrtám zmínku o časové flexibilitě. Tentokrát si chci ponechat přehled a volné ruce, nebo alespoň jednu. Pro dobré vztahy sbírám nejlepší reference a několik obálek posílám i do zahraničí, kde bych si i s minimální mzdou přišla na trojnásobek.

Uběhly dva měsíce a mně v poště nepřišla jediná odpověď. Místní nabídky jsem do poslední odmítala, víkendové směny nepřipadaly v úvahu, pokud bych chtěla příteli vynahradit měsíce, kdy jsem se věnovala převážně studiu. Brzy jsem si uvědomila, že budu muset udělat kompromis, protože jestli odpověď nepřišla měsíc druhý, zcela jistě ji nedostanu ani v měsíci třetím. Využívala jsem tedy alespoň volného času, kterého najednou bylo až příliš. Odjeli jsme společně poznávat Berlín a já o něco později zdolávala horské hřebeny.

Jedno líné ráno, kdy jsem jen vychutnávala kávu a četla dva dny staré noviny u Novoročního v bytě, ale v myšlenkách vyřizovala emaily, přišel jeden, na který už jsem nečekala. Ve chvíli jsem dávala sousedům o sobě zase vědět, jen jinak, než byli doposud zvyklí. O pár minut později už jsem jako stisknutím vypínače nešťastně brečela příteli do košile. Když jsem společně s kolegyní reference odesílala, viděla jsem jen dobrodružství, které pracovní stáž v okouzlujícím městě přinese.

Hodnota jednoho měsíce za tu dobu však rapidně vzrostla. Najednou každou noc brečím, střídavě do telefonu a do polštáře, přestože bych měla být šťastná za příležitost, kterou ostatní nedostali. Trávíme spolu poslední víkend - budí mě pusou do vlasů, snídáme palačinky a hlouposti v bazénu prokládáme nemravnostmi.

V pátek ráno odlétám a k narozeninám si nepřeji nic jiného, než aby na mě na letišti ještě čekal. Tohle a kokosové kuličky od Lindoru...

Dobrou noc.
L. M.

3 komentáře: