čtvrtek 30. července 2015

Brzy mi nebude dvacet

Už brzy mi nebude dvacet. Přiznávám, že jsem z toho mírně nesvá, protože dvacet jedna už je skoro třicet. O tom, zda se z mláděte stal během roku dospělý leopard, bychom mohli pouze polemizovat. Rok je však dostatečně dlouhá doba na to, aby se věci měnily a já s nimi.

Naučila jsem se být sama. Přestože se to nemusí zdát jako výhra mezi schopnostmi, brzy jsem zjistila, že se bez ní neobejdu, obzvlášť, pokud chci pokračovat ve vztahu na dálku. A to já chci. V průběhu půl roku, kdy tvoříme pár, jsem se několikrát přistihla, že se můj život začal dělit na dvě poloviny, nebo snad raději čtvrtinu a zbylé tři, abych zůstala přesná. Čtvrtinu jsme trávili společně, dobře jedli, milovali se; zbylé tři se však z ničeho nic proměnily v pouhé čekání, které jsem nebyla schopná ničím vyplnit. Plýtvala jsem tak velkým množstvím času, který jsem mohla využít k práci, tvorbě, nebo ho věnovat někomu jinému. Zjišťuji tak, že teprve až se naučím žít sama, můžeme být šťastní spolu.

Naučila jsem se utrácet moudře. Etapu, kdy jsem byla ochotná svůj čas a peníze ztrácet návštěvou obchodních center, tak považuji za ukončenou a usilovně se snažím vypořádat s jejími následky. Do obří krabice od nábytku skládám kusy, které jsem si neoblékla více než rok a jakmile bude plná, odnesu ji místní charitě, čímž splním své novoroční předsevzetí. To ostatní, krásné, zánovní, ale nevyjadřující nic, za čím jako nový leopard stojím, se marně snažím zhodnotit na Vinted. Skoro jako bych svůj minimalismus s kouskem kýče, který mě tolik baví v bydlení, aplikovala i na ostatní aspekty života. Uvědomila jsem si, že když výběru věnuji více času a nebudu nic chtít okamžitě, skříň možná nebude praskat ve švech, ale bude plná věcí, které mi budou slušet roky, a co víc, slušet sobě navzájem. Přestala jsem nakupovat v běžných řetězcích a místo toho okoukávám secondhandy, když náhodou nějaký míjím cestou, což přineslo své ovoce v podobě nenošených designer kousků do botníku i skříně.

Pokud bych však měla jmenovat jedinou věc, co jsem se naučila a dělá můj život takový, jaký je, byla by to tahle: Být laskavější, než je nutné. Dlouho jsem hledala příčinu všech mých zvláštních zážitků a příležitostí, dokud se mi do rukou nedostala kniha od R. J. Palacio. Nebyla to další filozovická cihla, nebo zaručený návod na život a tvorbu, které ze srdce nenávidím, ale jedna neobyčejná knížka pro děti. V a little kinder than is necessary jsem si brzy našla zálibu a prostá zdvořilost mi začala dělat radost, stejně jako lidem okolo. Řekněte někomu, že mu to sluší, pochvalte kuchaře a sdílejte to, co vás baví, protože autor si to zaslouží. Teprve ve chvíli, kdy za to přestanete cokoli očekávat, se začnou dít věci. V opačném případě jen někomu hloupě lezete do zadku.

Pusu,
Leopard

3 komentáře:

  1. Jak já Ti rozumím. 1.září mi bude 21 a je to děsivé. Připadám si stará a ještě nic nemám a ani nevím, co budu v životě dělat. Ať se daří, Leopade. :) P.

    OdpovědětVymazat
  2. Neboj se, ani v jednadvaceti člověk nedospěje. Ani ve svých šestadvaceti si netroufnu říct, že jsem dospěl. =)

    A k tomu bodu číslo dva - jak se utrácí moudře? Prosím, nauč mě to!

    Jinak až to přijde, tak všechno nejlepší. ;)

    OdpovědětVymazat