středa 8. dubna 2015

Jak jsem nebyla těhotná

Nic se zkouškovému období nevyrovná tolik, jako polovina semestru. Možná kroutíte hlavou, nazýváte mě vystrašeným prvákem - a já naopak kývám, protože přesně takovým prvákem jsem a mám slušně našlápnuto k tomu, abych jím byla i ve druháku. Ve snaze ulehčit si život v květnu dobrovolně podstupuji mučení již několik týdnů předem. Nestíhám se ani politovat, což celou situaci ve výsledku značně ulehčuje...


Zrovna, když jsem se po několika měsících vztahu rozhodla smířit s faktem, že sice na 99,9% nebudu těhotná, ale zato se stejnou pravděpodobností tlustá tolik, že by procentuální vyjádření spolehlivosti hormonální antikoncepce mohlo hravě přesáhnout stovku, přišel, na rozdíl od menstruace, nečekaný zvrat. S každým dalším čekáním spořádávám větší dávku sladkostí, které jdu hned vzápětí vinou stresem staženého žaludku zase vyzvracet. V sobotu zadávám do googlu "interrupce cena" a přestávám odpovídat na zprávy. V hlavě utvářím scénář, kde ji bez diskuzí podstoupím, místo cesty do Berlína. V neděli odjíždím beze slova na Univerzitu ještě před polednem, na oběd stejně byla kapusta...

Ignorujíc okolí obouvám ke kabátu tenisky a vycházím směrem k nejodlehlejší lékárně, která se ještě v univerzitním městě nachází. Přicházím k pultu, kde si šeptem říkám o těhotenský test. Pro mou výšku, kterou jsem teniskami jedině podtrhla, mi lékárnice věnuje jeden z těch "a patnáct bylo?" pohledů, já ho rychle strkám do předem připravené kabelky a po cestě do ní přidávám pomerančový fresh, panáka pro abstinenty. Využívám prázdných kolejí a prožívám ty nejdelší tři minuty dosavadního života. Negativní výsledek ještě nikdy nebyl tolik pozitivní. Co by mohlo být horšího, než kdyby Mládě mělo mládě? S úlevou unaveně padám do postele obličejem napřed a probouzím se až následující den ráno.

Těch divných dní uběhlo přesně čtrnáct a neprožívala bych je já, kdyby do nich nevstoupila nová komplikace, zádrhel a jiskra. O tom ale zase příště.

Vaše
L. M.

5 komentářů:

  1. Mláďátko, jedním dechem jsem přečetla Tvůj blog, podruhé. Myslím, že kdybychom se potkaly v reálném světě, docela bychom si rozuměly (ne opravdu, ona existuje i jiná holka, která vyzuje podpatky, shodí sako, obuje tenisky a vezme prkno?) Přiznám se, přistihla jsem se, jak ve Městě a i při občasných návštěvách Univerzitního města hledám Leopardy. Začíná mě mrzet že jsem odešla z Twitteru, kde jsi zajišťovala můj pravidelný přísun smíchu. Měj se hezky mládě. Třeba se jednou potkáme.

    OdpovědětVymazat
  2. V celém tohle článku se vidím, protože přesně to samé se odehrává/odehrávalo u mně v posledních několika týdnech. Díky, že v tom nejsem sama :)

    OdpovědětVymazat
  3. Taky mám jednu příhodu s těhotenským testem. Lékárnice se na mě ale povzbudivě usmívala. (Asi sáčko a lodičky dělají svý :D) V metru mě zastavil revizor a já celá nervózní hledala peněženku, až se mi taška vysypala a krabička s testem s ní.. následovalo "Tak ať vám to dobře dopadne". Otázka: Co myslel tím "dobře"?. Ačkoliv jsem si celou dobu říkala, že když tam budou dvě, tak to bude konec světa, nakonec jsem si vyděšeně uvědomila, že po 5 minutách tam tu druhou čárku zklamaně hledám. Jsem divná a asi stárnu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musím se přiznat, že malých dětí se bojím a těch ještě menších snad i trochu štítím. Za tohle asi půjdu jednou do pekla...
      Jinak šaty opravdu dělají člověka, zastávám názor, že správným oblečením a obutím se dá vyjádřit i jistá... úcta? Když chci, aby mě někdo bral vážně, nepožadovala bych to v teplácích a teniskách. Funguje to zaručeně :) První dojem je jen jeden.

      Vymazat
  4. Waw, jsem rád že nejsi pregnant. Musí to bejt strašněj stres, ale zvládla si to. Těším se na další článek. N

    OdpovědětVymazat