středa 8. dubna 2015

Jak jsem nebyla těhotná

Nic se zkouškovému období nevyrovná tolik, jako polovina semestru. Možná kroutíte hlavou, nazýváte mě vystrašeným prvákem - a já naopak kývám, protože přesně takovým prvákem jsem a mám slušně našlápnuto k tomu, abych jím byla i ve druháku. Ve snaze ulehčit si život v květnu dobrovolně podstupuji mučení již několik týdnů předem. Nestíhám se ani politovat, což celou situaci ve výsledku značně ulehčuje...


Zrovna, když jsem se po několika měsících vztahu rozhodla smířit s faktem, že sice na 99,9% nebudu těhotná, ale zato se stejnou pravděpodobností tlustá tolik, že by procentuální vyjádření spolehlivosti hormonální antikoncepce mohlo hravě přesáhnout stovku, přišel, na rozdíl od menstruace, nečekaný zvrat. S každým dalším čekáním spořádávám větší dávku sladkostí, které jdu hned vzápětí vinou stresem staženého žaludku zase vyzvracet. V sobotu zadávám do googlu "interrupce cena" a přestávám odpovídat na zprávy. V hlavě utvářím scénář, kde ji bez diskuzí podstoupím, místo cesty do Berlína. V neděli odjíždím beze slova na Univerzitu ještě před polednem, na oběd stejně byla kapusta...

Ignorujíc okolí obouvám ke kabátu tenisky a vycházím směrem k nejodlehlejší lékárně, která se ještě v univerzitním městě nachází. Přicházím k pultu, kde si šeptem říkám o těhotenský test. Pro mou výšku, kterou jsem teniskami jedině podtrhla, mi lékárnice věnuje jeden z těch "a patnáct bylo?" pohledů, já ho rychle strkám do předem připravené kabelky a po cestě do ní přidávám pomerančový fresh, panáka pro abstinenty. Využívám prázdných kolejí a prožívám ty nejdelší tři minuty dosavadního života. Negativní výsledek ještě nikdy nebyl tolik pozitivní. Co by mohlo být horšího, než kdyby Mládě mělo mládě? S úlevou unaveně padám do postele obličejem napřed a probouzím se až následující den ráno.

Těch divných dní uběhlo přesně čtrnáct a neprožívala bych je já, kdyby do nich nevstoupila nová komplikace, zádrhel a jiskra. O tom ale zase příště.

Vaše
L. M.