úterý 6. ledna 2015

Jak na Nový rok, tak po celý rok?

Ani jsme se nenadáli a v historii blogu se tímto článkem otevírá nová kapitola - rok 2015. V kapitole, která se s odbitím půlnoci uzavřela, nebylo o příběhy nouze. Prošla jsem hned několika testy, ať už těmi bolestivými v rozličných nemocnicích po republice, nebo o nic příjemnějšími zkouškami na vysokou školu. Hrobníkovi z lopaty jsem unikla hned dvakrát a poučila se, že český Pepík je stále lepší volbou, než takový Ital, nebo Černoušek.

Z bitev, které jsem vedla, jsem vyšla hned třikrát jako vítěz - podařilo se mi po roce porazit tíživou nemoc, P. ani rok po rozchodu nedokázal přestat odpočítávat dny, kdy nemůže laskat moje pozadí, a během maturity jsem excelovala tolik, že mi celá komise s dojetím přicházela gratulovat. Strávila jsem skvělé chvíle v období špatných časů s Koťátkem, pocítila nekonečnou podporu od K., Architektky a jejich rodin, rozloučila se s vášnivými rozhovory a zmrzlinou s Kamarádem, dala si pár facek a přestala dělat sprosťárny... Alespoň virtuálně, což jsem si na konci roku bohatě vynahradila v reálném životě. Náhoda mě zavedla k Čarokrásné a neméně pohledné Dobrodružné, já s nimi začala trávit každou volnou chvíli, poprvé sedla za volant, vypila pár drinků, snědla spoustu chutného jídla, nechala je šílet během mých neuvážených cest za jinochy, na odlehlém místě vyhledávaným utajenými milenci jsme zcela netajně po nocích pozorovaly ve společnosti Pražana noční město a vyplodily spoustu plánů, které na svoje splnění teprve čekají.

Vybízejícímu se dobrodružství jsem neodolala hned dvakrát, hlídanou anonymitu jsem chvíli zahodila za hlavu a přijala pozvání od blogových čtenářů. Ani v jednom ze dvou případů setkání nezůstalo u šálku kávy, přesto se od sebe lišily tak výrazně. Po dvou víkendech, kdy jsem z ložnice pražského bytu Čtenáře prakticky nevytáhla paty, zvedám telefon a končím něco, co nezačalo. S koncem překvapivě přišla moje vyrovnanost, vzápětí přísahám, že blog nikdy nenechám být iniciativou pro seznámení a brzy s cestovní taškou v ruce nekonečně selhávám.

Ve snaze vyhnout se mohutným oslavám jsem poslední dny starého roku trávila ve společnosti někoho nového. S příslibem jediné noci a podmínkou, že nenechám věci zajít daleko, rozkládáme pohovku u něj v obývacím pokoji, večeříme a koukáme na staré filmy. Když pak během bezesné noci ve tmě hypnotizuju obraz visící nade mnou, se svědícími chodidly si musím hořce přiznat, že jsem to v první řadě já, koho bych se měla obávat, nikoliv cizí muž ležící ve vedlejším pokoji. S urputným přemáháním se zvládám jeho pokoji vyhýbat až do rána, kdy k mé tváři natahuje roztřesené ruce a ptá se, jestli mi může dát pusu. Pusu, díky které postupně odpadalo Silvestrovské bruslení, plánované výstavy a všechno jídlo. Tahá za stuhu županu a já se vezu na vlně, kterou neumím a nechci zastavit. Sedím mu na klíně, on mi dýchá s přivřenými víčky na krk a šeptem opakuje ,,Já se z tebe zblázním, Leopardě. Musíme vstát," ale nikdo z nás se nemá k tomu přerušit, co jsme před hodinami začali.

Přes vnitřní protesty se oblékáme a držíc se za ruku vycházíme do zmrzlých ulic. S čajem v ruce sledujeme z tichého Vyšehradu město a chvíli před půlnocí s ,,Ještě jedna ulice a otáčím kohoutkem." spěcháme domů. U půlnočního polibku nezůstáváme, tiskneme se a líbáme do rána, neschopní přestat. S vráskami na čele, které vytvořila myšlenka, že za pár hodin zmizím, mě prosil, abych zůstala déle. ,,Snad nejsi můj novoroční zázrak, objevíš se znovu, viď?" Tiskne mě ještě silněji a já se nechávám jeho ryzí radostí ze společně tráveného času snadno strhnout. Z jednoho dne najednou byly čtyři, studijní plány jsem odsunula na vedlejší kolej a nechala se zahřívat s jeho rukama v kapsách mého kabátu při sledování novoročního ohňostroje. Všechno bylo nezvykle jinak - věčné mlčení, které se po intimnostech pravidelně dostavovalo, najednou nepřišlo. Smáli jsme se spolu, spojoval mi znamínka na nahém těle černou voskovkou a já se cítila dobře, protože jsem nemusela jeho myšlenky hádat z kamenného obličeje. Jak na Nový rok, tak po celý rok?

Mezitím, co vy pijete čaj, jíte sušenky a příběhy čtete z dlouhé chvíle, na druhé straně sedí někdo, kdo je všechny prožil. Ať už musel, nebo chtěl.

Hodně štěstí a příběhů v novém roce, drazí čtenáři.
L. M.

3 komentáře:

  1. Úplně jako z románu! :) Někdy je prostě super si jen tak plout na vlně a čekat, kam nás donese... :) Doufám, že 2015 bude pro tebe plný dobrodružství, úspěchu, lásky a hlavně zdraví! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Přeju Ti z celýho srdce krásnej novej rok 2015! Skvrny jen na těle, ne na duši.
    Zbožňuju Tě,
    xxx.

    OdpovědětVymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat