pátek 5. prosince 2014

5. 12. 2014

Leopard se přeci jen dočkal - zem pokrývá sníh s mrazem, kouří se mi od pusy a dělá mi to radost. Zima je období, kdy se ve mně probouzí zvířecí stránka nejsilněji. Brodím se závějemi, práším za sebou vlny čerstvého sněhu, nesměle obývám snowparky, snažím se před jinými, mnohem dravějšími šelmami obhájit svoji abstinenci a zamilovávám se rychleji, než sjedu kopec... Abych vám ale nemazala med kolem úst, pondělní večerní seminář jsem strachy ze spojení podzimního obutí s kopcem, na kterém se nachází naše bydlení, vynechala.

O tom, kdo může za vymření jednorožců, teď máme jasno. Ale kdo se postaral o dinosaury?

Jak se první semestr chýlí ke konci a Vánoce ke svému začátku, začínám si na vysokoškolský život zvykat a měnit k němu přístup. Dokončená práce přináší úlevu se špetkou radosti a já už nepotřebuji léky na uklidnění, když jedu v neděli posledním nočním autobusem na Univerzitu. Možná za to můžou poslední úspěchy a plný počet bodů v dílčích testech, nebo nově nabytí kamarádi, které potkávám po cestě na kolej a donutí mě změnit směr. Snažím se nemyslet na to, že většina z nich po prvním semestru z vlastní vůle zmizí...

Většinu času teď trávím s Horalkou a slečnou Perníčkovou. Seděly jsme vedle sebe na nezvykle dlouhé večerní hodině, když jsme se dozvěděly, že v blízkém starém kině zrovna promítají krátké filmy, a tak jsme na poslední chvíli koupily lístek, barevný sladký popcorn, který jsem měla naposledy jako malá holka, a nepřestávaly se smát vinou zvrhlého německého humoru. Večer jsme ukončily, stejně jako každou středu, nad půlkou pizzy v nově otevřené restauraci.

Čím lepší vztahy mám s kolegy z oboru, tím větší dusno je u nás v pokoji. Dokud měla Spolubydlící přítele, do pokoje vcházela s narážkou, jak můžu pořád zůstávat uvnitř, nikam nechodit, nežít, když univerzitní město nabízí tolik možností. Stačilo, aby se s ním rozešla a karta se obrátila. Najednou přestala vycházet ona, moje žití jí začalo překážet, ačkoliv jsem ji svým příchodem nikdy neomezila, a i přes jejích 47 kilo se upnula k myšlence, že by měla zhubout (a já tím pádem se svými 53 kily taktéž). Umět být single třeba není ta nejužitečnější schopnost, ale značně ulehčí život jak vám, tak vašemu okolí. Vypadá to, že když putovala ze vztahu do vztahu, klíčová rozhodnutí za ni dělal ve většině případů partner a najednou nedokáže pojmout odpovědnost za vlastní volný čas, tak se hlasitě odvolává na workoholismus, který v sobě po nedávné přednášce objevila...

Odcházím tedy raději na nákup posledních vánočních dárků s Horalkou, milovnicí puntíků. Na úspěšný lov si připíjíme čerstvým ananasovo-hruškovým džusem a o pár hodin později čelím nakrčené puse Spolubydlící, která "letos žádné Vánoce slavit nehodlá", přestože už v září fungovala jako můj osobní vánoční skřítek - přesně ten, kterého vídáte v pruhovaných punčocháčích v amerických filmech. Mlčky tedy v posteli studuji francouzštinu, jediný předmět, kam chodím i přes jeho náročnost každý čtvrtek s láskou - možná pro ten krásný přízvuk profesorky, i když zrovna mluví česky, nebo její upřímný smysl pro humor a zájem.

S úlevou v poledne zvedám svůj pastelový kufr, sypu obsah odpadkového koše z pokoje do igelitové tašky, když tam vidím vybranou bonboniéru, z které jsem sama uzmula jen dvakrát, a nemůžu se ubránit ironickému úsměvu, jakmile si vzpomenu na výraz Spolubydlící pokaždé, když se jí nezdála moje životospráva (a mně to bylo jedno).

Užijte si páteční večer.
L. M.

1 komentář:

  1. Jsem moc ráda, že začínáš tomu vysokoškolskému životu přicházet na chuť :) Moje spolubydlící taky nikam nechodí, přítele má doma. Já teda ven chodím- když jsem single, tak na párty a když ne- tak randím :D Nevím, mám to prostě tak...
    Vánoční atmosféru a dárkování u mě trošku narušuje hromada zkoušek před Vánoci, ale ze sněhu a mrazu jsem nadšená!!! :)

    OdpovědětVymazat