sobota 1. listopadu 2014

1. 11. 2014

Ačkoliv by se mohlo na první pohled zdát, že hlavním důvodem pro hluchá řijnová místa na blogu je nedostatek zvratů v leopardím životě, je to přesně naopak. Mám za sebou dva zápočty, jednu obhajobu, spoustu práce, vypadaných vlasů a pár stop od krve. Čtení a psaní ve mně poslední týden po tom množství vyvolává stejnou reakci, jako kdybych si strčila prst do krku - nepozvracím se, ale určitě mi to neudělá dobře...

Leopardí kožich mi v těchto dnech zachraňuje jen několik málo věcí... Řepíkový čaj, který sice krvácení nezastaví, ale nedělá ho tak nesnesitelným; po vanilce vonící pudr od Dermacol, který v litém souboji hravě poráží soupeře za desetinásobek jeho ceny; vzoreček mé nejoblíbenější Mask of Magnaminty od Lush, protože kdykoliv jsem v Praze, je beznadějně vyprodaný; v Kindle čtečce momentálně nenosím žádné zajímavé knihy, ale skripta, jejichž čtení doháním v rozličných dopravních prostředcích; zahřívá mě parka s beránčím kožíškem z Peeku a moje jinak sklopené unhappy uši zdobí zlaté Happy Plugs ze Zootu.

Po roce odhodlávání (a jednom otáčejícím se hlavním tlačítku, nefunkční baterii a hluchém sluchátku) jsem se jednoho dopoledne vydala do prodejny, kde jsem před necelými dvěma roky svůj moudrý telefon s překvapením pořídila. Pokusila jsem se o přísný výraz, za který si mě Čtenář tak často dobírá, a napochodovala k pultíku. Nervozita ze mě opadla hned jak se mě slečna zeptala, jestli jsem vypnula funkci [fint maj fon]. Potom, co trávím už dva měsíce tři hodiny týdně na hodinách fonologie, se můj přísný výraz prolomil v pobavený úsměv, který mě přešel hned o den později, kdy jsem neměla čím zaměstnat ruce při dlouhém čekání, nevěděla, kdy mi jede autobus, nebo kolik je vůbec hodin...

Když jsem hrdinsky přijela v úterý odpoledne na kolej nemobilní, uvědomila jsem si, že bez telefonu nemám ani budík, a tak se stává má účast na ranních seminářích otázkou osudu. Spolubydlící zůstala doma s platíčkem antibiotik a informací, že už nikdy nemusí mít děti, přičemž si pod vousy mumlám, že kdybychom měli všichni věřit spekulacím lékařů, můžu se po loňských zkušenostech vykašlat na jakoukoliv antikoncepci.

Kdybych vám vyprávěla, jak všechno zvládám, lhala bych především sama sobě. Práce sice odevzdávám včas, úspěšně jsem napadla tři premises, ale nedělám nic jiného. Měním se v robota - nevnímám okolí, nezamýšlím se nad souvislostmi, nevidím ty drobnosti, které mi dokázaly ještě před měsícem dělat radost. Nezbývá na to čas. Nechodím, běhám. Stává se ze mě hloupý konzument.

Nespala jsem několik nocí a když už se mi usnout podaří, stalkuje mě ve snech Ital, čekajíc v nějaké tmavé uličce. Po třech klidných měsících se díky stresu vrací bolesti, které namísto abych je mírnila v teplých peřinách, trucovitě opomíjím v bazénech, tělocvičnách a posilovnách.

Možná je vážně všechno zlé pro něco dobré. Vzdálenost, ať už časová, nebo ta, kterou spočítáte v kilometrech, ukáže opravdové přátele. Nezbylo jich tolik, ale spolehlivě mi svou společností nahrazují ty, kteří o kontakt ztratili zájem. Na poslední chvíli půjčuji šaty Dobrodružné, vydáváme se na ples za Čarokrásnou, setkávám se s Pražanem po jeho pobývání v nemocnici, po roce zase tančím, zjišťuji, že hvězda střední neuvěřitelně přibrala, dělím se o pizzu v deset večer, brečím smíchy, po tmě ve strachu s K. a Architektkou běžíme ke Koťátku domů a já na pár hodin házím všechno za hlavu.

Dobrou noc.
L. M.

4 komentáře:

  1. Tu masku jsem si zrovna pořídila v Drážďanech a už se jí nemůžu dočkat!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Budeš nadšená, mám po ní krásně hladkou pleť, musím se pořád hladit... :D

      Vymazat
    2. Mělas pravdu! Po včerejším naplácání masky na obličej jsem měla pocit, že si ten můj ksichtík uhladim k smrti. Navíc jsem aplikovala ještě můj oblíbenej krém a ráj byl stvořen :D Fakt super! Navíc fakt skvěle voní, měla chuť tu masku ochutnat :D

      Vymazat
  2. Magnaminty taky pořád sháním a to Lush mám de facto po cestě z nádraží domů... ale to si člověk buďto nevzpomene, nebo je to nedostatkové zboží.
    A s tím, že vzdálenost ukáže pravé přátele je neskutečně pravdivá. Já bych ty svoje pravé, co mi zůstali doma, mohla spočítat na prstech jedné ruky...
    Drž se se školou a se vším, ať je jen a jen dobře!

    OdpovědětVymazat