úterý 14. října 2014

14. 10. 2014

Další víkend ve společnosti Čtenáře zaujímal v mém diáři místo téměř měsíc dopředu. Do druhého setkání zbýval jen týden, když jsem seděla s Čarokrásnou a Dobrodružnou v našem oblíbeném baru a na stole měla položený telefon. O hodinu později odesílám SMS. ,,Asi se ti uvolnil víkend, Čtenáři. Nepřijedu, promiň." Odpověď na ni přichází nezvykle rychle a já po několika dalších dnech na rozmyšlenou přeci jen rezervuji jízdenky do Prahy.

Když jsem ten roztomilý pastelový kufr kupovala, neměla jsem ponětí, že se mi jednou jeho využívání bude příčit. Ze zavazadla pro občasné vyjížďky na hory a příjemné výlety se najednou stal jenom nutný prostředek pro hromadnou přepravu z místa na místo, které se v posledních dnech snažím vyvarovat. Cestování z domova na kolej mě připravuje o chuť cestovat i kamkoliv jinam. V pátek večer vystupuji ze žlutého autobusu, dostávám pusu na přivítanou a spolu s Čtenářem a krabicí cheesecaků z mé nejoblíbenější velkoměstské kavárny odcházím do jeho útulného bytu.

Čas plynul stejně jako posledně - dlouhé večerní převalování na rozložené pohovce u filmu, páteční noc bez minuty spánku, odkládání pomyslného budíku, abychom se na sebe mohli ještě déle mačkat v peřinách, nebo nahé pojídání jogurtů v posteli... Sliby plním do posledního puntíku, avšak pouze do té doby, než ho dám sama sobě. Nepřijela jsem si do Prahy pro sex, ale nedokázala jsem si ho odepřít. A tak se stalo, že chvíli po odchodu do ložnice na její podlaze ležely všechny moje svršky, každý v jiném koutě, krásné, ale ne natolik, aby nestálo za to je sundat... Toho večera jsem prožila úplně první orgasmus, za který jsem si nemohla sama. Dvakrát.

V sobotu kolem oběda se setkávám s Láskomankou, přihlouple se usmíváme nad hostinou v James Dean a o pár hodin později s Čtenářem prohlížíme Openstudio a nakupujeme suroviny na sobotní mexickou večeři. Film jsme tentokrát zvolili docela nešťastně, a tak hodinu nenápadně otočená na opačnou stranu utírám slzy do rukávu jeho pruhovaného svetru a stejně otočená si beze slov lehám na nejvzdálenější okraj postele s milionem otázek proudících mou hlavou. Zmohla jsem se na jedinou, o půl čtvrté ráno, když moje nenechavá ruka začala přejíždět po jeho vousech. ,,Proč jsi tolik chtěl, abych přijela?" Odpověď mě tolik nepřekvapila - znamenám něco mezi.


Celá filmová teorie má totiž jeden háček, ne-li víc. Nestačí ho vidět jen jednou, abyste mohli postřehnout všechno. Teprve s dalším setkáním zjistíte, že vám celou dobu ve spokojeném oparu unikala i ta obří lampa vedle gauče, která tam přitom stojí odjakživa... Možná jich je víc, jen čekají na svoje odhalení.

V neděli ráno jsem měla po déle než roce první sex. Tomu, na co jsem byla zvyklá, se to nepřibližovalo ani dalece. Na experimenty tu nezbyl prostor, nemohl za to však ani jeden z nás. Nikdo mě do ničeho nenutil, víc než vášnivé vrhnutí se na sebe bych to celé přirovnala k nějaké dohodě, nebo pokusu. Po nemoci, kterou jsem v minulém roce prodělávala, jsem si nebyla jistá tím, co si můžu dovolit. Cítila jsem se, jako bych se přenesla v čase a byla znovu panna, nervózní a bez jediné zkušenosti. Po fyzické stránce tomu nebylo zrovna jinak. Za chvíli jsem byla donucená přestat, tlačím se mu do náruče, Čtenář mě zasypává polibky do vlasů a já těžko potlačuji slzy. Víc než bolest mě bolela myšlenka, že jako dřív už to nemusí být nikdy.


V poledne mi nandává na talíř obří snídani, přesně jak ji mám ráda, a pak se procházíme k superstudiu Hra, mé nejoblíbenější části letošního Designbloku. Zatloukám hřebíky, protože doma mi to zakazují, pijeme výbornou kávu v domku na stromě, posloucháme hlášky srandovních dětí a cítím se dobře. Když se se mnou před pátou loučí na nádraží, slibuje mi nejbližší volný víkend.

Mezitím se vracím do univerzitní reality a pokračuji v probdívání nocí, jen za ně tentokrát nemůže on, ale očekávaná zkouška.

Dobrou noc.
L. M.

P. S. Pro více fotek ze života Leoparda mě od neděle můžete sledovat i na instagramu.

3 komentáře: