úterý 9. září 2014

9. 9. 2014

Víkend je za námi a já jsem zpět, ačkoliv se mnozí z vás, stejně jako moji přátelé, mohli obávat, že tomu tak nebude. Cesta do Prahy mě stála spoustu nevinných lží a odvahy. Dlouholetá pražská kamarádka mi vzala vítr z plachet, když mi oznámila, že tou dobou se bude opalovat u moře a mně tak nezbývalo nic jiného, než po dlouhé době zase trochu zariskovat. Hop nebo trop.



V pátek ráno ve spěchu skládám oblečení do kufru a nenamalovaná odjíždím do Velkoměsta, kde mě čeká cesta do bytu s kufrem těžkým jako já samotná přes nesmyslně rozkopané centrum. Od jedenácté dopolední odmítám oběd a poslouchám, jak je ve skutečnosti vepřový řízek s bramborovým pyré lehké jídlo. Místo jídla si dávám sprchu, chodím tam a zpět chodbou domu mé tety, proklínám svou dobrodružnou půlku a třikrát se převlékám, dokud čtyřčlená porota nerozhodne pro černé pouzdrové šaty.

Ve dvě hodiny společně s tetou sedám do auta a vydáváme se na tříhodinovou cestu, obě s přibližně stejnou mírou nervozity v krvi. Ji čekalo slavnostní otevření salonu rodinného přítele a já o tom, co mě čeká, neměla ponětí. Od setkání mě dělilo už jen půl hodiny - seděla jsem na posteli v tetině hotelovém pokoji, lila do sebe jednu skleničku vody za druhou, abych srazila tu horkost, co jsem cítila a každou chvíli přebíhala od koupelny k zrcadlu, telefonu a zpět.

O pár minut později rovnou pod okny zastavuje auto a z něj vystupuje on. Popadám kufr, snažím se udržet na nohou a doufám, že je buď nedoslýchavý, nebo má dostatek smyslu pro humor, aby vstřebal poznámky mé tety, díky kterým se směju ještě po cestě. Naposled se nadechnu a za drkotání koleček zacházím za roh, kde mě čeká. ,,To musíš být ty..." Poprvé si podáváme ruce.

Čtenář byl hmatatelný důkaz toho, že mám ve skutečnosti často z pekla kliku - stylový gentleman, skvělý kuchař, vtipná i inteligentní společnost. Místo tmavého sklepa jsem společně s ním obývala celý víkend světlý byt a podrobovala se všemu, jen ne mučení. Jakmile se ze mě uvolnilo všechno to napětí, které jsem necítila snad ani u maturity, rozbolela mě hlava. ,,A já jsem myslel, že ti ty drogy budu muset nenápadně rozpustit v pití...", směje se.

Z druhého filmu na rozkládacím gauči máme už jen útržky, společně odcházíme do ložnice, kde se k sobě několik hodin nenápadně přibližujeme a letmo dotýkáme tak dlouho, dokud se všechno to skrývání stane neúnosné, chytá mě za paže a silně k sobě tiskne. Tu noc jsme nespali ani minutu. Celou dobu se nechávám hladit, svírat v náručí a zasypávat polibky. ,,Nejsem já vlastně zoofil? Právě jsem měl sex s leopardem.". Ložnici opouštíme až ve dvě odpoledne následujícího dne a nebýt strašného hladu, zůstali jsme tam pravděpodobně ještě déle. Procházíme se městem, jíme zmrzlinu, v Lush si vyzvedávám pár voňavých věcí, navštěvujeme výstavu Andyho Warhola, a pak celý minulý večer opakujeme, s rozdílem, že tentokrát si dopřáváme i několik hodin spánku.

V neděli v poledne mě líbá naposledy a odjíždí, já potkávám kamarádky a na doporučení jedné z blogerek míříme do Panské ulice, kde hodinu trávíme v Soup in the city na pozdním obědě. Den končíme s Dobrodružnou a Čarokrásnou v parku na Petříně, shodujeme se, že Angelato není vlastně tak super a při cestě k autu dostáváme pozvání na večeři na účet podniku, které sborově odmítáme. Celou cestu domů mlčím na zadním sedadle, promítám si uplynulé dny a přemýšlím, kde je háček.

O den později mi přichází zpráva. ,,Voní mi po tobě koupelna a celá postel." Mně nezbývá nic jiného než na jeho vůni a všechno ostatní myslet a těšit se, že mi třeba brzy oživí paměť.

Mějte úspěšný týden.
L. M.

2 komentáře:

  1. No páni, ty jsi fakt šelma, Mládě! ;) Ale dopadlo to dobře a to je dobře :)
    Angelato je super, ale já neexperimentuju a jedu si klasiku :)

    A jinak- hodinu denně určitě čas mít budeš i na VŠ :) Já teď mám 2 dny v týdnu od 8 do 20:00, tak to silně pochybuju, že budu nějak akční, ale ostatní dny mám taky v plánu si zajít někam zacvičit a udržovat to, co jsem teď tak krásně načala :)

    Jinak blbne blog.cz, tak možná teď nějakou dobu nebudou články, nemám na to nervy :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem měla dvakrát, jednou kokosovou, pak oblíbenou cookie a nemohla jsem si pomoct, ale chutnaly podle mě úplně stejně. Budu vás muset pozvat na zmrzku k nám :)

      Vymazat