čtvrtek 4. září 2014

4. 9. 2014

Je tu září a s ním bláto, déšť, zima a vítr. Období, ve kterém bych mohla s láskou a radostí nosit všechna svoje saka, jsme letos nějak přeskočili. Místo toho oblékám koženou bundu, leopardí rukavice na svoje ledové ruce a nezapomínám deštník.

Od nástupu do školy mě dělí necelé dva týdny a já dostávám místo na koleji a s ním další záminku pro sepisování nekonečných odškrtávacích seznamů. Jediné světlé okamžiky tvoří rozšířený sortiment všech zápisníků a psacích potřeb v papírnictvích a přání s dárky k narozeninám, které dostávám v průběhu celého měsíce - ať už od přátel, nebo oblíbených značek, kterým jsem se dobrovolně upsala. Tohle září totiž slavím narozeniny hned dvakrát - dvacáté a první, ty leopardí.

Vínová kašmírová šála nedostala poslední dva roky chvíli odpočinku, a tak jsem jí pořídila stylově nesmrtelnou zástupkyni. S prvním dárkem přišla po mém doporučení babička. Parfém je pro mě intimnější záležitostí než prádlo, nikdo mě nezná tak dobře, aby si ho mohl dovolit koupit sám. V parfumeriích mě můžete potkávat měsíce jak odcházím s prázdnou, protože jsem ještě nepřičichla k ničemu, co by mě charakterizovalo a jen podtrhovalo osobnost. Po roce bez změny jsem tak konečně rozšířila trojici svých oblíbenců. S radostí mně vlastní rozšiřuji i kolekci spodního prádla a jen těžko potlačuji touhu vrátit se pro další. Zlatý náramek Cruciani se srdíčky na mě pro změnu mrkal po cestě na festival.

Nervozitou způsobenou očekáváním společného víkendu se Čtenářem pomalu přestávám jíst, nepočítám-li občasné uzobávání ananasu z misky, co mi leží na nočním stolku. V posledním měsíci trávím stále více času ve společnosti Pražana a Dobrodružné. Cítím se s nimi dobře, jsem otevřená a oni jsou na oplátku otevření ke mně. S Dobrodružnou se snažíme rozluštit přechozené vztahy a Pražan řeší problémy s jeho aktuální přítelkyní, která na Dobrodružnou žárlí a mě z pro mě nepochopitelných důvodů považuje za životní vzor. Protože na žádné řešení nastalých situací nepřicházíme, Pražan mě vyzvedává, veze domů a tam do pozdních nočních hodin jíme darovaná Kinder vajíčka, i přes náš věk skládáme hračky, co jsme našli uvnitř, a mazlíme psa po operaci. Já se těším na něj a on se těší na mě, protože si pamatuje, že jsem jediná návštěva, díky které může ležet na koženém gauči a umí dobře škrábat - jakmile na chvíli přestanu, čumákem mi nadzvedává dlaně, abych pokračovala.

Od chvíle, kdy mě Čtenář spatří poprvé, nás dělí jen jedna noc. Na kufr jsem ještě ani nesáhla a s rostoucím strachem klesá moje chuť k jeho zabalení. Pro všechny případy hledám hotely v okolí, mapuji všechny přátele a známé, kteří se právě v hlavním městě nachází. Pleť vycítila můj strach a já s každým pohledem do zrcadla potlačuji nutkání vzít do ruky telefon a setkání úplně zrušit.

Další příspěvek čekejte z pražského sklepa.
L. M.

1 komentář:

  1. Vítej v nedostižné Praze! Všechno nejlepší k naorzkám ;)
    Tvůj vztah s Pražanem je dost cenný, není tam náhodou něco víc?

    OdpovědětVymazat