úterý 30. září 2014

30. 9. 2014

Potřebovala jsem celkem tři týdny k tomu, abych univerzitní město přestala nesnášet a začala život tu brát jako výzvu, kterou, stejně jako všechny ostatní, nevzdám. Představa, kde studiem proplouvám bez povšimnutí, se mi naplnit nepodařila. Pravda je taková, že budím až příliš pozornosti, což má za důsledek jediné - nemůžu si dovolit být v něčem podprůměrná, protože na to ostatní čekají. Přichází mi pochvalný mail za kreativní pojetí dílčího projektu, nadšená reakce na výběr kontroverzního tématu a veselé ,,Dobré ráno!" od mé, ještě na metry vzdálené, oblíbené profesorky. Po cestě z přednášky se usmívám při čtení zamilované básničky, co někdo napsal po útržích růžovou křídou na chodník. Věci se stávají lepší, i když mě to stojí spoustu úsilí.

Abych si udržela psychické zdraví, obklopila jsem se spoustou drobností působících radost. Čtyři vtipné tužky, které pro jistotu na semináře nenosím, jsem objevila nedávno v H&M. V papírovém balíčku od Fluffy Oak byste našli spoustu pestrých papírových pytlíků, v kterých pravidelně rozesílám radost poštou namísto všedních obálek. Koupí vousatých nálepek jsem se zbavila většiny drobásků ve Varšavě. Nejoblíbenější naušnice jsou dílem mé zesnulé babičky - vyráběla je, když můj táta ještě ani neuměl chodit a já je už pět let pyšně nosím. Smoothie z ananasu a kokosového mléka jako oblíbená svačina a v neposlední řadě Snowflake cookie od Yankee Candle, co v návštěvách vyvolává otázku ,,Co tu tak krásně voní?". Tohle a má skromná sbírka mýdlíček z Lush...

S životem na koleji se naučíte spoustu nových věcí, já jsem se ty zásadní rozhodla shrnout v několika krátkých bodech:

Jídlo dělá přátele, ovšem jen do té doby, kdy ho mají všichni dostatek. Pak začínají hunger games... Jakmile tohle klidové období pomine, vy a vaše lednice polička v lednici plná sojového mléka, čerstvého tvarohu s bylinkami a barevného ovoce se stáváte podezřelými. To balení mých oblíbených chocolate chip cookies, které na polici v kuchyňce položily spolubydlící z vedlejšího pokoje před čtrnácti dny, musí být nějaká nová forma náročného psychotestu.

Každý kluk je ajťák, alespoň poloviční. Po příjezdu velmi rychle zjistíte, že internet nefunguje, počítač nekomunikuje, heslo je neplatné a začnete si vzteky při čtení návodů na mobilním internetu škubat vlasy... Přichází období, kdy se student fakulty informatiky stává zatraceně žhavým adeptem na rande. A přesně to je ten důvod, proč mi kabel k internetu drží v notebooku jenom silou vůle a pestrobarevných masking tapes. Nerandím.

Čaj o páté. A taky v šest, v poledne, ve dvě a jeden na cestu. Jako milovníka dobré kávy mě nikdy neuvidíte s hrnkem rozpustné, ani v případě těžkého časového skluzu a přemáhajícího spánku.

Zjistíte, že nejste takový bordelář, jako říkala vaše máma. Protože zamést po sobě drobky, vynést koš, nebo utřít rozlitou lepkavou tekutinu z podlahy je zřejmě lekce pro pokročilé, kterou kromě mě a Spolubydlící nikdo neovládá.

Zahrňte se krásnem. Protože i ta největší nespravedlnost světa se mnohem lépe snáší v útulném koutku, než na nemocničním lůžku.

Sladké sny.
L. M.

P. S.: Dnes večer máte poslední šanci nominovat svoje oblíbené blogy do aktuálního ročníku Blogerky roku. Pokud mezi ně leopardí zápisky patří, dejte jim v soutěži šanci. Díky.

Žádné komentáře:

Okomentovat