čtvrtek 11. září 2014

11. 9. 2014

Je čtvrtek večer a padá na mě smutek. Všechno oblíbené, co dělá moje dny voňavější, milejší a krásnější už si našlo svoje místo v boxech a taškách, aniž bych věděla, jestli je do pokoje o velikosti krabice od bot vůbec všechny vměstnám. Z psacího stolu na mě teskně kouká pár neoblíbených pastelek a vypsaných tužek, ve váze už nejsou čerstvé květiny od dědy a ve skříni zbylo jen pár podivně barevných a střižených kousků, o jejichž původu po letech pochybuji.

Srdíčkový papír je z Tiger, království všech nesmyslů a roztomilostí, do kombinace červené s růžovou jsem se zamilovala už před lety, když Prada přišla se svojí color blocking kolekcí. Až bude nejhůř a v úterním desetihodinovém rozvrhu budu postrádat svou neexistující pauzu na oběd, svačinu i čůrání, bude se mi hodit má nejoblíbenější čokoláda. Lak na nehty je z limitované edice Rita Ora for Rimmel, odstín Lose Your Lingerie, výsledek partnerství předodjezdových chmurů a návštěvy drogerie. Snowflake cookie od Yankee Candle najde svoje místo ve skříni, aby oblečení zůstalo voňavé i v případě, že našim budoucím dvěma spolubydlícím budou chybět základní hygienické návyky. Levandulové Urbanears překonají už jen ty kanárkové, které se mi nepodařilo sehnat.
...

Ještě nedávno před domem zastavovalo auto s Dobrodružnou za volantem a Čarokrásnou sedící hned vedle. Společně tvoří tu nejpříjemnější společnost, jakou si můžete přát. Překvapí vás, když se unavení o půlnoci svlékáte do sprchy a přijdou s lepším nápadem, přelezou plot vodárny, protože z její střechy jdou nejlíp vidět hvězdy, zarezervují letenky na Havaj jako překvapení, pojedou hodiny, aby se pod nějakou skvělou záminkou ujistily, že jsem v pořádku a vidí krásu tam, kde ji ostatní nehledají.

Naposledy jsme se ocitly na opuštěném letišti za městem mezi balíky slámy. ,,Pojď, Leoparde, naučím tě řídit!" A protože ne nepovažuje za odpověď, za chvíli jsem poprvé seděla na místě řidiče a měla nohu na pedále, o kterém jsem do té doby nevěděla ani jak se mu říká. Křičela jsem, podivně se hihňala a měla radost, protože se mi podařilo překonat jeden ze svých největších strachů. Shodujeme se, že couvání vyžaduje další speciální lekci a jíme dezert, který jsem vzala na cestu.

V poledne naposledy objímám Čarokrásnou u ní ve škole a předávám jí oblíbenou hudbu, kterou jsme společně poslouchali na horách. Když žehlím poslední trička na cestu, objevím i bílé tílko s třemi nevypratelnými fleky od krevet, které mi uvařil Čtenář na večeři a musím se od srdce zasmát. Přes všechno těšení se na další setkání se snažím jeho sliby brát s rezervou - nechci být zklamaná, když si nenajde čas v jeho plném diáři, a jestli to v jeho představě mělo celé zůstat jen u jednoho tolik příjemného víkendu, chci si ho zapamatovat takhle.

Zbytek dne odcházím do rozličných zákoutí našeho domu nepozorovaně brečet a vymýšlím nové obavy z nepoznaného. Čeká mě nový start ve chvíli, kdy jsem začínala milovat věci takové, jaké jsou. Pověst i vztahy, které jsem budovala spoustu let, najednou nebudou hrát žádnou roli. Jsem vhozená do vody, kde plavecký diplom s delfínem nestačí.

Dobrou noc.
L. M.

1 komentář: