pátek 8. srpna 2014

8. 8. 2014

Stačilo přečkat dvojitou směnu v práci a já jsem zpět s pokračováním polského dobrodružství. O tom, co jsem během cesty prožila, jste se dočetli už včera, dnes se zaměřím raději na postřehy a dojmy, které na mě tohle město zanechalo.



Tři dny a dvě noci jsou zatraceně málo. Pokud chcete zažít od každého kousek, moderní ruch, dobré jídlo, umění, historii, nákupy a odmítáte u toho běžet (uchechtla jsem se nad představou joggingového fotokroužku z Yes Man), vyčleňte si na svůj výlet dní pět. Já jsem tak bohužel musela vynechat návštěvu galerie Zachęta (každý čtvrtek je vstupné zdarma), stejně tak jsem byla časem donucena Národní muzeum pouze míjet cestou. Na moderní centrum města mi zbyla pouhá hodina před odjezdem.

Pokud si můžete vybrat, nejezděte nočním vlakem. Cesta do Varšavy pro mě byla mnohem zdlouhavější, než cesta zpět. Jestliže vám stačí opřít si hlavu o kousek opěrky a v tu ránu o vás nikdo neví, protože několik hodin tvrdě spíte, pravděpodobně vám to bude jedno. Čekání na opuštěném vlakovém nádraží si ale jistě neužije nikdo z vás. Po cestě zpět vám bude milá dáma nabízet kávu a čaj, případně menu jídelního vozu - ten v nočním vlaku nepotkáte. S nenažraným Mládětem ve tři ráno se tu nepočítá.

Pokud město chcete opravdu prožít, splyňte s davem. Zahoďte ponožky, sandály a inspirujte se stylem místních. Dostanete se tak mnohem dále, než do míst zmíněných v každém průvodci. Nechte se chvíli unášet proudem a ostatní vás povedou. Až budete unavení, kupte si na všudypřítomných trzích ovoce a sedněte si na chvíli do parku, ani těch tu rozhodně není málo.

Stejně jako lidé v každé zemi, i obyvatelé Polska mají svou odlišnou mentalitu. Poláci se zdají být na svou zemi hrdí a já to upřímně chápu. Na každém památníku visely stuhy v národních barvách, vlajky v ulicích, na domech, obchodech jsem během chvíle viděla hned několikrát.

Nebojí se. Nebojí se plnit si sny a vypadat jinak. Ještě nikde jsem nezaznamenala takový počet butiků začínajících návrhářů, malých restaurací, obchodů s designem, knihkupectví a dalších alternativních prostorů. Bylo to pro mě ohromující, jen jsem se utvrdila ve svém názoru - když něco milujete a věříte v to, úspěch se brzy dostaví sám.

Varšava je prakticky plochá a neskutečně rozlehlá, možná právě to láká její obyvatele k volbě kola jako hlavního dopravního prostředku. Cinkání uslyšíte ze všech stran.

Pokud jde o městskou dopravu, nikdy nejezdí přesně. Jízdní řád visí na zastávkách jen tak, aby se neřeklo. Pokud tedy musíte být někde na čas, zvolte si velkou časovou rezervu. Může se stát, že tramvaj či autobus přijede o několik minut později, nebo rovnou vůbec.

Do Starbucks by ve Varšavě zamířil jedině idiot. Pokud jste po cestě hladoví, žízniví, nebo potřebujete nakopnout šálkem kávy, najdete zajisté spoustu míst s lepší kávou, jídlem i atmosférou. Možná vám nenapíšou jméno na kelímek, ale když se vrátíte druhý den zpátky, budou si ho pamatovat. RedBerry s ananasem a čokoládou před cestou domů budiž mi odpuštěno...

V Polsku je neskutečně snadné sklouznout k obžerství. Začalo to odpoledne, když jsem poprvé ochutnala pierogi. Nezvolila jsem jejich tradiční variantu, ale náplň se špenátem a sýrem feta. Byla to taková trefa do černého, že jsem se najednou nechtěla ani dělit se svou spolucestující. Zapiekanki na mě nezanechaly tak silný dojem, ale jako svačina před další cestou byly to pravé. Cenově se jídlo v blízkosti centra pohybovalo úplně stejně jako u nás. S hledáním restaurací nebudete mít problém, problémem je zvolit si tu jednu, kterou navštívíte, lákat vás totiž budou úplně všechny.


Přes noc jsem zůstávala v hostelu ve čtvrti Solec. Není to úplné centrum, ale na spoustu míst se odtud dostanete pěšky, nebo městskou hromadnou. Osobně jsem si zamilovala restauraci, která sídlila hned vedle. Vede ji partička, která byla mému srdci prostě blízká - několik slečen v mém věku a jeden sympaťák, Mr. Pancake himself. Skejťáci, snílci a milovníci dobrého jídla. Kromě skvělých megalomanských burgerů, lívanců a crepes dělají taky vlastní značku. Můžete zabručet něco o brouku Pytlíkovi, ale dělají to jinak, srdcem a zatraceně dobře. Až se nacpete tak, že se nebudete moct hýbat, můžete vlézt do jedné z houpacích sítí, které jsou v barevné zahrádce v ulici. Našli byste mě tam každý večer.

Lépe než skládací mapa vám poslouží její zmešená a přehlednější varianta, kterou dostanete v informačním centru vedle Kongresu, kolik jich jen chcete. Stavte se tam hned na začátku vaší cesty a vemte list na každý den - skvěle si do ní zaznamenáte denní plán a orientační body. Já ji použila jako prostor pro zaznamenání všech míst, která jsem během své první návštěvy viděla.

S angličtinou nejdál dojdeš. Pokud počítáte s tím, že vaše úroveň angličtiny je dostatečně vysoká a dostane vás z každého problému, je na čase přehodnotit situaci. Během tří dnů jsem se setkala jen s několika málo lidmi, kteří tento jazyk ovládali tak dobře, aby mi v něm byli schopni poradit nebo pomoci. Pokud mluvit uměli, příliš se jim do toho nechtělo. Rozhodně se vám bude hodit pár základních polských frází.

Spoustu nesmyslných drobásků. S každým nákupem moje peněženka těžkla pod vahou podivně drobných mincí. Většinou jsem jejich hledání vzdala a platila stejně papírovou bankovkou. Jeden groš musí být speciální mincičkou pro turisty, aby měli co házet do všudypřítomných fontán, jiné využití pro něj nevidím.

Nebojte se ztratit. Protože jen ti, co se ztratí, se dostanou na ta opravdu zajímavá místa.

Na závěr snad jen jediná rada...  
Svět patří těm, co se neposerou.
                                             - Charles Bukowski

Dobrou noc.
L. M.

4 komentáře:

  1. Já byla nedávno ve slovinské Lublani, a přesně jak popisuješ, i ona byla plochá a rozlehlá a bez kola si člověk připadal dost divně. Přiznám se, že o Polsku jako destinaci pro dovolenou jsem nikdy nepřemýšlela, ale je to asi strašná škoda, protože zase tak daleko není a podle tvého popisu to tam vypadá skvěle. Akorát by mě štvala asi ta angličtina :-D

    OdpovědětVymazat
  2. To je vynikající sonda z cest. Zajímavosti a taky je tu vidět zaujetí, nadšení z objevování. Moc se mi líbí takové ty drobnosti o nových obchůdkách, o jízde na kole, o kavárně, kde si vás pamatují i druhý den a peněžence plné drobásků.

    OdpovědětVymazat
  3. Poláci jsou zvláštní lidé a abych řekla nemám je ráda, možná je to tím, že bydlím u Polských hranic a vím jaký dělají bordel. I u tohohle ale platí, že ne všichni jsou stejní. Zloté jsou děsné peníze, jak píšeš má v peněžence všechny ty drobné dohromady je jich moc a ve skutečnosti máš peněžně houby:D. S angličtinou nepochodíš, ale česky rozumí docela dobře a i polština se dá docela dobře chytat. Nebo že bych už byla na poštinu tak zvyklá díky tomu, že ji slyším z televize odmalička? :) Každopádně tvé postřehy jsou skvělé, ještě mi chybí nějaké fotky, aby jsi nás navnadila. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ráda bych přidala více fotek z cest, ale bohužel jsem sklouzla díky blogu do situace, kdy musím pečlivě volit komu ukážu co, abych nezpůsobila vlastní prozrazení. :)

      Vymazat