pondělí 4. srpna 2014

4. 8. 2014

Netrvalo to zrovna krátce, ale přeci jsem se dočkala. Sbalila jsem kufr jako na týden a od škrtnutí další položky ze seznamu přání mě dělí jen několik hodin a cesta nočním vlakem. V osm ráno už budou kolečka kufru drkotat o varšavské chodníky.


Cestovní nezbytnosti. Pas a jízdenku na vlak mi hlídá německý turista Hanz (podoba mezi Hanzem a mou pasovou fotkou je čistě náhodná), náramky pro štěstí, záchrana pro popraskané ruce z L'Occitane, voňavý polibek života od Kate Moss, koloušek v kaleidoskopu od Prism of Starlings, abych vám po návratu nezapomněla nic povyprávět, vínová pašmína, kterou během cestování zneužívám jako deku a v neposlední řadě kus oblíbeného černého krajkového nic, kterého nikdy nebudu mít dost...

Protože se Brunetka ještě neozvala, peníze, které jsem celý rok šetřila v zavařovací sklenici na letní dny v Barceloně, jsem dnes odnesla do banky. Se sebevědomím posilněným faktem, že jsem internetové bankovnictví zvládla aktivovat úplně sama, jsem zasedla za stůl jedné z přepážek a pozorovala prostředí, než se mi mohl někdo věnovat. V pohledu mi uvízla samolepka dávajíc na vědomí, že banka, ve které právě sedím, byla zvolena nejatraktivnější v jistém roce. Začala jsem těkat očima mezi cyklistickými šortkami její pracovnice, kravatou s jejich logem visící na dveřích a mísou bonbonů. ,,Co si přejete, slečno?" Nevím, kolikrát se zeptala, než mě přinutila se z myšlenek probrat. Nepřišla jsem ani na to, jaká kritéria anketa mohla obsahovat, vzhledem k tomu, že má nová platební karta má barvu psího hovínka...

Spontánní cestou do Varšavy můj týden nekončí, hned den po návratu se totiž stanu hostem první svatby svého života. Pozvání jsem dostala, jak se říká, za pět dvanáct, což odpovídá o jejím charakteru a průběhu. Praštit se do toho rozhodla Máma, kamarádka z gymplu, společně s jejím o 35 let starším partnerem. Není to sňatek, kterému bych zrovna fandila a s radostí se účastnila jeho oslav. Byla bych schopná pochopit jakýkoliv z důvodů, více či méně šlechetných, pro sňatek s o tolik starším mužem - peníze, postavení ve společnosti, ryzí charakter... Muž, o kterém mluvíme, nemá ani jedno z toho. Z modelky, která pro slovo nikdy nešla daleko, se zanedlouho stala matka ročního dítěte. Dítěte muže, který ji zamykal v koupelně, skrýval před zraky ostatních mužů a stejně jako ona kdysi nešla daleko pro slovo, on nechodil daleko pro ránu. Veškerá pomoc a pokusy o ni byly marné, zvolila si jinou cestu a my se s Dobrodružnou staneme za pár dní součástí téhle frašky, ona jako svědek.

Než se nadějete, budu zase zpět.
L. M.

3 komentáře:

  1. Varšavu si užij, ještě nikdy jsem tam nebyla, i když by se dalo říct, že od našich hranic není zas tak daleko, jako jiná města.

    Těším se na tvoje zážitky, třeba mě ještě nalákáš k jeho návštěvě :)

    OdpovědětVymazat
  2. Urcite to bude uzasny vylet .) moc moc si to uzivej, vypni a nemysli na nic, na nikoho, na zadne starosti a trable co tu nechavas.
    tesim se pak na tve zazitky, dojmy a urcite opet skvele clanky, ktere doufam prijdou brzy. :) jsem hrozne zvedava, a nadsena za kazdy novy clanek ktery zhltnu a prectu behem chvilky :))
    tu svatbu ti zavidim. uz od mala mam hrozne velky sen se nejake ucastnit, ale bojim se ze prvni, kterou navstivim, bude ta moje, ale snad nee.. a snad to nebude takova fraška jak rikas, ale skvely zazitek, ktery te od tvoji vlastni svatby nicim neovlivni a neodradi :)
    měj se krásně

    OdpovědětVymazat
  3. Ve Varšavě jsem nikdy nebyla, ty jsi ji pořádně užij. Z článku jsem pochopila, že jedeš sama? Svatbu docela závidím, já na žádné ještě nebyla( pokud nepočítám malinkatou od tety, neměla opravdovou svatební atmosféru). Jak píšeš o kamarádce, starší muž, rány, docela mě to zarazilo. Některým lidem ale hold není pomoci, potřebujou narazit sami a kolikrát i přes urážky, nadávky a fyzické násili s partnerem zůstavají, protože láska je láska a nebo to jsou slaboši.

    OdpovědětVymazat