neděle 31. srpna 2014

31. 8. 2014

Je to už nějakou dobu, co se mi na Twitteru znovu rozsvítila obálka s novou direct message. Nestává se to často, ale když se to stane, dělá mi to radost - ať už mi chcete vynadat, projevit podporu, nebo mi dokonce zachránit kůži a nabídnout bydlení... (Ano, tohle všechno jste už udělali.) Před měsícem ale přišla zpráva s nečekaným obsahem: ,,Leopardě, cítím silnou potřebu poznat tě osobně. Jaký je tvůj pohled na tuto problematiku?" Vážnost, s jakou byla formulovaná, mi nadzvedávala koutky.

Kladla jsem lehký odpor, varovala, ale po několika týdnech kývla a v diáři zakroužkovala společný zářijový víkend v hlavním městě. Ačkoliv se vám dle reakcí pravděpodobně zdá, že poznat mě osobně může být různými způsoby obohacujícím zážitkem, souvisí s tím jedno velké ale. Téměř okamžitě se stáváte postavou příběhu - zda v něm budete hrát roli záporňáka, superhrdiny, nebo křoví bude záviset právě na vás. Upřímná výpověď v podobě večerního článku se pak může znenadání stát nepříjemnou pro obě strany.

Ptáte se, proč ne vy? Jistě si to přeci zasloužíte víc než kdokoliv jiný. Snad mě očarovala jeho odvaha a přímočarost. Cesta k mému srdci je ve skutečnosti neskonale jednoduchá, když víte jak na to. Smíchal maliny s nezvyklým setkáním a dostal můj souhlas. Vím, že to není fér - mezitím, co někteří z vás četli moje dvouměsíční články během vysokoškolských přednášek a nevynechali jediný příspěvek od založení blogu, on přečetl tři.

Od té chvíle si představuji různé scénáře, přičemž v tom nejoblíbenějším procházím s kufrem nádražní halou jeho směrem, on přešlapuje na místě, aniž by cokoliv tušil navazuji oční kontakt, podávám ruku a poprvé prozrazuji své opravdové jméno... Nad hrozícím nebezpečím nepřemýšlím, nepředstavuji si ani sklep s okovy, kterými budu proklouzávat, jak často žertuje.

Přesto je tu něco, čeho se obávám, ne málo. Stejně jako od vašich oblíbených komixových hrdinů, i ode mě jistě očekáváte určité superschopnosti, minimálně jednu. Omamnou krásu, vtip, šarm, inteligenci, nebo nejlépe všechno najednou. Cítím jistou zodpovědnost za to, abych jeho i vaší představě dostála a vykreslila ji v co nejpodobnějších odstínech. O pár dní později si uvědomuji, že to nikdy nemůžu dokázat a má chuť k setkání postupně opadává. Bojím se, že způsobím zklamání, čímž bych zklamala i sama sebe.

Dobrou noc.
L. M.

1 komentář:

  1. Zklamání se bojíme všichni, je to přirozené :) Taky si dělám o blogerech/kách, které čtu, nějakou představu. ALe pořád to jsou lidé- ne superhrdinové :) S nej holkama se sledujeme nějaký ten čas na instagramu, tím se vlastně "vidíme" a mně osobně to přijde super, přijde mi, že jsme si blíž a skrz jejich články je ještě víc poznávám :)

    Neboj se, setkání dopadne dobře! Držím palce a těším se na článek, jak to dopadlo :)

    OdpovědětVymazat