úterý 8. července 2014

8. 7. 2014

Po několika letech jsem dostala chuť podívat se znovu na An Education. Není to ten z filmů, na které máte náladu kdykoliv, je třeba ho vnímat naplno, protože jinak ztrácí svou hodnotu. Těžko říct, čím očaroval mě, snad hudba, francouzština a to úžasné bohémství hlavní hrdinky...

Přiznávám, že výběr to nebyl úplně náhodný, hned zítra mě totiž čeká zápis na vysokou v novém městě. Na vysokou, kam jsem se dostala docela s přehledem a vlastně si ani nejsem jistá, jestli tam chci. Začíná mi nové dobrodružství, o kterém ani nevím, jestli ho zvládnu. Není to samotné studium, co ve mně vyvolává obavy - jestli na něčem vyhořím, bude to jedna z těch malicherných oficialit, o které se píše drobným písmem na konci stránky, nebo se očekává, že je všeobecně známá a ví to každý debil, kromě Mláděte.

Minulý týden jsem si domluvila v práci volno a společně s mou již bývalou spolužačkou jsme vyrazily vstříc novému městu. Nikdy jsme nebyly zrovna velké kamarádky, máme za sebou pubertální boj o nejlepší kamarádku a naše lavice byly na střední od sebe zkrátka nějak daleko, abysme od sebe třeba jen opsaly úkol. Situace nás ale svedla na stejnou cestu a jsme rády, že máme jedna druhou. Ukazuje se, že toho máme hodně společného, dokážeme se spolu zasmát a o trávení následujícího roku máme úlně stejné představy, což je dost důvodů pro to, abychom spolu začaly sdílet jednu místnost o velikosti krabice od bot.

Ačkoliv jsem ve městě byla poprvé, dokázala jsem se neztratit. Všechno tu dává dokonalý smysl, ať se rozhodnete vydat kamkoliv, nějaká cesta vás vždycky dostane k hlavní třídě. Všude je blízko. Město se nachází na docela strategické poloze, přesně uprostřed trasy domov - hory. Nejsou tu žádní podivní lidé ani bezdomovci, všechno a všichni působí neuvěřitelně akorát. Trávníky jsou tu posekané tak precizně, že se na ně bojíte vkročit, protože očekáváte, kdy to spustí nějaký alarm, ale ostatní úplně přirozeně leží uprostřed města na dece a vychutnávají si jahody, co koupili na pravidelném farmářském trhu o kousek dál. Když jsme s budoucí spolubydlící zapadly v čokoládovně uprostřed zeleně nad sendvičem a popíjely milkshake, postupně jsem přestávala být tak skeptická.

S nadšením jsem projížděla každou brožurou, prohlížela programy galerií, kin a divadel a začala si v hlavě utvářet vizi kulturně bohatého nového života, která může a nemusí být v následujících měsících naplněná.

,,If I go to university, I'm going to read what I want and listen to what I want, and I'm going to look at paintings and watch French films and I'm going to talk to people who know lots about lots."
- An Education (2009)

Nebo taky ne...
L. M.

1 komentář:

  1. Úplně mi ten článek připomněl sebe před 2 roky. Až na to, že jsem neměla kamarádku, ale šla jsem studovat do Olomouce jako jediná široko daleko a jako 2. v historii našeho gymplu :D (a tím jsem započala nový trend na našem gymplu, minulý rok šlo na UP z našeho gymplu studovat 5 lidí a letos se tam chystá dokonce 8!) :) Věřím, že Město a VŠ ti přinese spoustu zážitků a nový začátek! A obavy, strach, nejistota a pochyby jsou normální! :) Držím palce!

    OdpovědětVymazat