pondělí 7. července 2014

7. 7. 2014

Ačkoliv by předchozí článek mohl navodit dojem nikdy nekončící zábavy a bezstarostného léta, věci se mají trochu jinak.

Den za dnem se mi vrací vzpomínky na P. společně s rostoucí bolestí. On se mezitím pomocí stalkování mého instagramu vrací o rok později do doby, kdy jsme spolu trávili všechny volné týdny a já během pár měsíců projezdila vlakem víc kilometrů, než za celý život. Odstraňuje likes z mých starých fotek, aby o pár sekund později mohl poklepat na obrazovku svého telefonu, udělit je znovu a upozornit mě tak na to, co právě provádí. Když jsem během hovorů s Méďou chtěla přijít na motiv jeho chování, prohlásil jeho legendární ,,Hučí mu v kládě." a tím celou diskuzi pro můj nával smíchu utnul. Občas se mi v noci zdají sny o tom, jak jel několik kilometrů z Města, aby na mě někde počkal, a pak mě zoufale s pláčem prosil, abych se vrátila zpátky. Většinou v tom snu končím přitlačená na stěhu jeho starého bytu s nohama omotanýma kolem jeho boků a nechávám se vášnivě líbat.

I přes poctivé pobírání léků a dodržování pravidel znovu krvácím. Krvácím víc než kdy jindy. Pokud jste tu se mnou už déle, jistě vám došlo, že tu nemluvím o každoměsíční návštěvě matky přírody, to pro změnu nepřišlo již druhý měsíc. Kdyby se k tomu faktu připojil i sex, který nemám, byla bych pravděpodobně dost znepokojená. Když jsem se po pár probrečených nocích smířila s tím, že jiné už to nebude, přestala jsem brát všechny ty veledůležité léky a jíst. Pod očima mám vaky a cestu z práce, která mi normálně trvá 5 minut ve svižném tempu, teď chodím minut dvacet.

Od poslední schůzky s panem Svalnatým dostávám ještě více zpráv a víc básniček, které pro mě v každé volné chvíli píše. Od čtvrtka jsem neodpověděla na jedinou z nich, pokud nepočítám některé z krátkých výmluv, které jsem použila pro vyhnutí se jakékoliv konverzaci. Je patrné, že mě chce, ale já si jsem jistá opakem. Přiznávám, že mě to svírá, a tak dělám přesně to, co ze všeho nejvíc nesnáším - nechávám ho v nejisté naději. Stydím se.

Važte si toho, že jste zdraví.
L. M.

2 komentáře:

  1. Mrzí mě ty tvé zdravotní problémy, fakt jsem si myslela, že už to máš za sebou... drž se!
    A z pana Svalnatého si nic nedělej- ignorace je v takových případech nejlepší, pokud opravdu nemáš zájem.. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Waw, nějak tě nepoznávám. Jakotže krvácíš? Přijdeš mi smutná :/
    Kašli na chlapi, jsou to kreténi!

    OdpovědětVymazat