čtvrtek 17. července 2014

17. 7. 2014

Po několika letech jsem se našla v horizontální poloze u bazénu a strávila tam s novou knihou v ruce celý den. Ačkoliv jej mám k dispozici 24/7 a kdykoliv se můžu rozběhnout a skočit, třeba i nahá, jen s vědomím, že sousedům zpestřím den, chuť k tomu dostávám opravdu jen výjimečně. Dnes jsem nemohla dostat lepší nápad. Ležím tu i teď, jen o něco víc zahalená a s šálkem řepíkového čaje po ruce.
Klidu jako je tenhle ale předcházela úterní spleť nečekaných informací a shon středečního odpoledne. Během týdne se tu ukázaly K. a slečna Inteligentní, abysme si navzájem sdělily dojmy z našich budoucích studií. Když jsem zjistila, že sprchy jsou na kolejích nejen společné pro celé patro, ale taky pro obě pohlaví, smířila jsem se s faktem, že budu týden smrdět a koupat se v umyvadle, kterým disponuje každý pokoj. Pokud tedy nebudu jedna z těch šťastlivců, co si tam chodí užívat sex, aby nerušili svoje spolubydlící na pokoji.

Vrchol všeho přichází až o několik hodin později, kdy se válím v posteli a dočítám poslední stránky staletého staříka. V tu chvíli mi zazvoní telefon, na jehož druhé straně se ozve K., která zrovna slezla z kola po cestě z práce, aby mi mohla říct novinku tak horkou, až mi spálila ucho. S pauzami pro popadnutí dechu: ,,M-Mládě, jsi doma? Sedíš?". To, co přišlo potom, se mi nezdálo ani v nejčernější můře. ,,Potkala jsem holky a ty potkaly Maturantku..." Ale notak. Ne. Ne! NE! ,,Mládě, oni dobírali na práva sto lidí. Maturantka bude studovat práva na jedné z nejprestižnějších škol." V té chvíli se celý můj svět zbořil společně s nadějemi, že karma ji dostane a patřičně si ji podá.

Jelikož předpokládám, že Maturantku si z předchozího čtení nepamatujete, dovolte mi ji vám trochu přiblížit a věřte, že si budete přát držet se co nejdál. Vzhledem k tomu, že jsme společně byly jediné studentky, které maturovaly z daného předmětu, trávily jsme spolu denně více času, než bych si přála. Nebýt mojí měkkoty, sedíme ve škole ještě teď nad třetím maturitním okruhem z padesáti. V případě potřeby byla smrtelně nemocná, ale když se dostavila, hýřila optimismem, po místnosti šířila tabákové aroma a na svém tabletu, který získala supervýhodnou smlouvou od pouličního dealera, neúnavě mydlila CandyCrush, přičemž se tvářila, jakoby právě uzavírala světovou mírovou dohodu. Je veřejným tajemstvím, že kdyby vedoucí maturitní komise v průběhu její maturity z angličtiny pila kávu ve třídě a ne v místnosti s občerstvením, neměla by Maturantka ještě teď ukončené ani středoškolské vzdělání. V jeho průběhu se vyhla propadání tak těsně, že z toho měla odřeniny ještě zbytek léta, ale to jejímu egu, posilovaném matkou jejího přítele, které s oblibou říká tchýně, to nebránilo v tom, aby si dala přihlášky pouze na psychologii a práva. Na přijímací řízení se nepřipravovala, do doby, než před ni na univerzitě položili test, nevěděla ani jak probíhá.

,,Tak asi bude chytrá, no.", řekla zcela vážně máma, čímž si podepsala rozsudek smrti. ,,Mluvíme tu o Maturantce, o Maturantce, dochází ti to?". Pokrčila rameny a dala mi jasně najevo, že by byla nejradši, kdybych tam byla taky. Odpusťte mi můj postoj, ale představte si následující... Prvních 650 uchazečů dostalo šanci, stovka se rozhodla jít jinou cestou, ale ten zbytek se najednou ocitl na úplně rovné úrovni. Na vysoké už nikdo nezjistí, kým jste byli na střední, percentil vám na čelo nevytetují. Jednou jste zkrátka tam a stáváte se součástí té uzavřené společnosti. Pak si vzpomenu na všechny mé spolužáky, kteří se nikam nedostali, můj chybějící bod do Města a hledám spravedlnost a logiku v nastalé situaci, marně. Štěstí je svině.

Vzdávám se svojí účasti na strazech gymplu. Dobrovolně a napořád.
Dobrou noc.
L. M.

2 komentáře:

  1. ouu, je pravda, že úspěch lidí, co si to nezaslouží mě dokáže taky velice rozčílit zvlášť, když se na ně přilepí štěstí a ne a ne je pustit :/

    my naše výročí počítáme od dne seznámení, to jsem mu za skvěle strávený večer dala i pusu, pak jsme si začali psát na FB, randit a bylo to...

    ten můj má rozestavěný barák, sice bude dodělán tak nejdřív za 10 let, ale už asi před rokem mi ukazoval "no tak tady bude naše ložnice, tady budeš mít stůl s knihovnou u kamen, aby ti bylo teplo, tady bude pokojíček našich prcků, ..." (teď přišel s tím, že by byl rád, kdyby jednou s námi, až spolu budeme bydlet, bydlel někdo z jeho rodiny - jako moje potenciální tchyně? jeho babička? můj možný tchán? wtf? - zase nevím, kam by je nastěhoval do rozvržených představ o domku) a jednou mi řekne, že jeho cílem je dostavit barák a pořídit si psa (což mě docela naštvalo, protože v něm nefiguruji já, vyznělo to tak, že prostě buď to budu já, nebo nějaká jiná holka a je to vlastně jedno), za pár týdnů, že až budeme oba Bc. zasnoubíme se, a až budu Mgr. a on Ing. bude svatba, o tom, že by se mnou chtěl mít děti mluvil po pár měsících vztahu a děti jsem chtěla vždycky, což si zas já představuji jako smysl mého života, ale jednou zase řekne, že si chce užívat života - což si představuje jako jízdu na nesčetném množství jeho plánovaných motorek a vydělávat si řízením náklaďáku
    pak se obhajuje tím "já toho nakecám", a teď které té verzi mám kurňa věřit? pfuuuu díky za vypsání

    OdpovědětVymazat
  2. Tomu se fakt říká více štěstí než rozumu... Bohužel, takhle to někdy chodí, že ti lidé, kteří to úplně flákají, to pak natipují a mají to dobře...

    OdpovědětVymazat