sobota 12. července 2014

12. 7. 2014

Tak jako každou sobotu a neděli odpoledne jsem stála za pultíkem se zmrzlinou a obsluhovala další a další zákazníky, když se mě moje starší kolegyně zeptala...

,,Tak co dovolená? Jsi tu skoro pořád, nikam nejedeš? Nechystáš se?" A já jsem upřímně ani nedokázala jednoznačně odpovědět. S Brunetkou jsme se neviděly snad od začátku prázdnin a ačkoliv naše plány byly velkolepé, zůstala celá cesta jen u představ, možná prozatím. Nedokázaly jsme se ještě shodnout ani na termínu plánovací schůzky, co teprve na datu odjezdu.

Ještě před několika měsíci jsem navštěvovala v rámci výuky seminář filozofie, který vedla osoba, jenž mě v mnohém inspirovala. Dokázala kouzelně snadno odvést pozornost od probírané látky k vlastnímu životu a zkušenostem, což jsem obzvlášť po ránu dokázala náležitě ocenit. ,,Několikrát za rok teď cestuju. Když přijdu do kabinetu, všichni se mě ptají s kým. Já se vždycky naštvu a odpovím: S kým bych jela? Sama!". Vyprávěla to s takovým nasazením, že spoustu nadšení přenesla i na mě a já jsem se ve svých myšlenkách už skláněla nad polovičně sbaleným kufrem. ,,Měla jsem v životě dvě období, období kompromisů, kdy jsem měla partnera, a období, kdy jsem single. To bylo pořád ,A co si dáme, miláčku, já si dám to, co ty. A půjdem dneska do kina, nebo do divadla?' Ale to ne. Já si, doprdele, budu nosit co chci, jíst co chci, koukat na co chci, v čase kdy chci." A tak opustila manžela a rozhodla se být šťastná - sama. Za rok studia mi dokázala dát víc, než kterýkoliv jiný profesor za let osm.

Kdybych neměla před maturitou a nehořelo mi u zadku, pravděpodobně jsem tehdy strávila několik dní v jarní Paříži. Čím víc jsem měla času na rozmyšlenou, nadšení nad single cestováním postupně opadávalo. ,,Když člověk cestuje sám, má větší snahu se zařazovat do kolektivu, seznamovat se, odnese si toho mnohem víc." Začala jsem si ale uvědomovat, že to není ani tak samostatnost, kterou k cestování potřebujete, musíte v sobě najít i špetku samotářství, možná rovnou dvě, nemalé. To je ta vlastnost, která mi chybí, abych v minutě zabookovala letenku pro jednoho do nové destinace.

Několik let čekám na kamarády, kteří budou mít o cestování stejnou vizi, nebo na přítele, který kromě stejné vize bude mít taky chuť na sex na všech těch zvláštních místech, které spolu jednou navštívíme. Bojím se, že se jednou ze všech snů probudím a zjistím, že ačkoliv mi nechyběla ani kreativita ani prostředky k jejich prožití, budu stále čekat na někoho, kdo se neobjeví. Na Godota. Zůstanu stát u toho stejného stromu a neudělám ani jeden krok dopředu.

I'm just a dreamer, I dream my life away...
L. M.

4 komentáře:

  1. Já bych nikdy sám asi cestovat nedokázal. Jako myslim si že bych to zvládnul, chtěl jsem jet sám na týden na chatu, ale v cizině jde o bezpečnost a protože jsem člověk na jistoty, tak bych radši jel s někym, o koho se můžu opřít.
    Na nikoho nečekej. Letos jsem měl jet s lidma na dovolenou a kdybych to celý nezařídil nejel bych. Někoho by možná sralo, že do toho dal víc energie, ale mě je to naprosto jedno, chci jet - pojedu a je mi jedno jestli mě to bude stát víc, něčeho se zřeknu nebo tak. V tomhle musíš bejt nekompromisní a kašlat na nerozhodné kamarády.

    OdpovědětVymazat
  2. na ten film se určitě podívej, myslím, že nebudeš litovat ;)
    http://papaja1.blog.cz/1407/utek-do-divociny

    OdpovědětVymazat
  3. Já bych sama nikdy do ciziny nejela. "Sama"- tím myslím bez doprovodu, průvodce a jiných turistů ze stejného zájezdu. Strašně bych se bála zůstat někde sama, když by se stal nějaký průšvih nebo nastal problém- jak píše pan Nedostižný, bezpečnost je na prvním místě.
    Jinak já jsem taky strašně cestovatelská duše, bohužel většina mých kamarádu by seděla nejradši doma na zadku nebo by jela jen za situace, kdyby to někdo celé zařídil a jenom je posadil do letadla. A já když něco chci, tak to prostě získám- takže minulý rok jsme s kamarádkou naplánovali 3 týdenní tour po Anglii, Walesu a Skotsku a byly to nejlepší prázdniny ze všech!
    No a rok básním o Římě- taky nemám s kým jet, tak jsem prostě našla zájezd, letenky, zarezervovala pro 2 osoby a během 20 minut přemluvila jinou kamarádku. Vše už je zaplacené, tak není cesty zpět :D Září v Římě mě čeká! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Já sama cestovala i když jsem byla zadaná, letěla jsem na stáž do zahraničí a můj tehdejší přítel to nemohl překousnout, já ale potřebovala volnost, a když jsem plánovala, kde všude se můžeme potkat při mé cestě zpět, tak o tom nechtěl ani slyšet. Po rozchodu jsem chtěla utéct někam daleko, ale mé plány jak odletím pryč narušil nový vztah. Ale za rok, po dalším nešťastném rozchodu už jsem věděla, že musím změnit protředí. Za měsíc odlétám na semestr pryč. Těším se. Poznám nové lidi a proniknu do místní kultury. To je asi na "osamělém" způsobu cestování nejlepší. Ale ráda zážitky sdílím i s dalšími spolucestovateli, ale moc jich poslední dobou není. Už delší dobu plánuji Berlín, ale vždy z toho nějak sejde.. nebo se možná bojím, že odjet tam sama je zoufalé.. :-)

    OdpovědětVymazat