pondělí 2. června 2014

2. 6. 2014

Po úterním nechtěném dobrodružství mi v hlavě lezlo hned několik brouků. I když jsem s Černouškem při jeho hraní odmítala spolupracovat, byl schopný mě hladit po zádech a ptát se mě, jestli jsem happy. Byla jsem jako nafukovací panna. Neudělala jsem prakticky nic a stejně ho něco nutilo chtít znovu, víc a ještě, a tak jsem si od něj večer přečetla hned několik zpráv, na které jsem neodpovídala.

Každou hodinu jsem lezla do sprchy, abych ze sebe všechno smyla, ale nic nefungovalo. Jeho parfém jsem na svém krku cítila ještě když jsem se pokoušela usnout. V myšlenkách mi probíhalo jediné - mohla jsem utéct, kdykoliv se zvednout a odejít. Nikdo mi nevázal ruce k posteli, ani nezamykal dveře. A já jsem tam střídavě ležela, seděla a jako loutka dělala cokoliv, co si se mnou Černoušek zrovna usmyslel.

Hned ráno jsem v posteli hodiny upravovala soukromí na Facebooku. Postupně jsem zablokovala všechny, kteří můj den dokázali jedině otrávit, smazala staré fotky společně s těmi z pláže a pokračovala dál, až se mi před očima zobrazila deaktivace účtu. V tu chvíli jsem se ani nerozmýšlela, jednou jsem se dotkla obrazovky a bylo po všem. Nikomu jsem nic neříkala, prostě jsem z minuty na minutu zmizela. Myslela jsem na jedinou osobu, které jsem to chtěla říct, ale protože jsem Kamarádovi nechtěla udělat problémy a bála se, že mou zprávu ještě před ním přečte jeho přítelkyně, nechala jsem to být. Večer se ozval sám - s podezřením, že on je důvod, proč jsem to řešila tak radikálně. Pravda byla taková, že byl jediný důvod, proč mě moje radikální řešení mrzelo...

Několikadenní půst, který způsobil můj zrušený facebookový profil, měl svůj vliv patrně na obou stranách. Přišlo s ním spoustu času k přemýšlení. Najednou jsem byla vyvržena do svého vlastního života, který mi dal první kopanec do zadku zjištěním, jak prázdný ve skutečnosti je. Přišel dokonalý příklad Senecova odsouzení ke svobodě...

Ztratila jsem spoustu času tím nejkrásnějším způsobem - odtržená mimo realitu, uzavřená v té vlastní. Ve světě, kde někomu připadám atraktivní, pamatuje si den, kdy jsme spolu mluvili poprvé, někdo si na mě vzpomene, když slyší tu písničku a usmívá se, když mě vidí. S přestávkami na opravdový svět pokaždé, když ze mě všechno to silné vzrušení opadlo a uvědomila jsem si, že žádná z našich společných představ nikdy nespatří světlo světa. K tomu, aby zrealizoval všechno po čem touží, mu stačí jen položit telefon na noční stolek a přetočit se na opačnou stranu postele, kde leží jeho přítelkyně. A tak to asi má být...

Právě ve chvíli, kdy se začaly ty dva světy prolínat, jsem věděla, že je čas udělat změnu. Ve chvíli, kdy jsem se přistihla, že mi v krvi proplouvá i kapka žárlivosti, na kterou nemám ani ten nejmenší nárok. Byla jsem si svým rozhodnutím najednou jistá jako nikdy jindy. Přišla ta správná chvíle se probrat a jít dál.

Nebudu mlžit a nalhávat sobě, tudíž ani vám, jak se mi ulevilo a cítím se šťastná. Pravda je taková, že mi dlouho nebylo tolik mizerně. Jednou se to ale zlomí. Kamarád na mě zapomene a já přestanu hledat jeho obličej za výlohou pokaždé, když půjdu kolem. Jen těžko uskutečníme plánovaný výlet, oběd, nebo spontánní odjezd na zasněžený svah. Nebo se možná budeme i dál vídat u zmrzliny a držet si svůj neutrální úsměv, i když ve vzduchu bude pořád viset to naše staré něco, které už nikdo neodpáře.

Kdo se vzdá dobrovolně něčeho, co dělá každý jeho den lepší?
Někdo se tu hlásí...
L. M.

3 komentáře:

  1. Tak to seš fakt dobrá! Zrušit si facebook by nám všem pomohlo, ale neudělám to, kvůli škole. To se radši stanu facebookovým slídilem, ale nezruším ho, nedokážu ho ...
    Odříznout se od světa je něco, co v dnešní uspěchané době budou lidé častěji vyhledávat ...
    PS: píšeš božsky!

    OdpovědětVymazat
  2. Tak ať ti to bez facebooku vydrží! Já jsem takovej notorickej mazálek, vždycky si facebook smažu, pak zase obnovim, ostatní už si ze mě skrz to dělaj srandu :)

    OdpovědětVymazat
  3. No o FB mi ani nemluv. mam kolikrat chut se na to vsecko vys.... jenze skola a take lidi, ktere normalne nemuzu zkontaktovat, je to tam. za ta dlouha leta jsem zjistila, ze to nejde jen tak vymazat. proto se to snazim aspon omezovat, jak to jde. i kdyz je to tezky.... ale s FB jsem si zazila plno krusnych chvil. uz 2x jsem tam zjistila, ze me dva pritelove podvedli. no jo. jsem nepoucitelna. co se da delat.

    p.s. dobrovolne toho, co me dela stastnou se jen tak nevzdam. jen za predpokladu ze by to udelalo stastnym nekoho jineho. je to slozite. ale pokud o to tak stojis. :) nevzdavej se, za neco je potreba bojovat, proc bychom jinak zili, kdybychom nemeli v zivote za co bojovat a o co stat

    OdpovědětVymazat