pondělí 16. června 2014

15. 6. 2014

Náhoda tomu chtěla a rozhodla se mě přivést k "poslednímu rande" číslo dvě. Vzpomněla jsem si na Kamaráda a jeho just say yes, a tak, když jsem během odpoledního chillování na hradbách ve Velkoměstě náhodou potkala po dvou letech Itala, neodmítla jsem jeho pozvání. Protože, upřímně, kolikrát za život vás Ital pozve na večerní kurz salsy pod širým nebem?

Dovolte mi ale vrátit se o těch pár let zpět, abych váš obraz udělala ještě jasnější... Bylo zrovna před Vánoci a já jsem neměla ani jeden dárek, moje kroky tedy směřovaly do nákupního centra ve Velkoměstě. Ačkoliv jsem jako bývalá redaktorka módní rubriky byla k odolnosti vůči davovému šílenství v obchodech trénovaná, Vánoce jsou tak trochu hardcore, a tak jsem obsadila své oblíbené místo v neoblíbené kavárně, sledovala lidi vystresovaně procházející/utíkající uličkou, pila hnusné kafe a jedla nejlepší dort. Za chvíli stejný nápad dostalo spoustu dalších lidí, a tak se stalo, že poslední místo k sezení zůstalo na barové stoličce vedle mě. Ne na dlouho. Přisedl si muž v turistickém outfitu a začal si se mnou povídat. Zrovna se do Velkoměsta přistěhoval ze severu Itálie, pracoval pro počítačovou společnost a chtěl se naučit česky. Seděli jsme tam společně hodinu, já jsem mu překládala slova z angličtiny do češtiny a krátila si čekání na Koťátko...

Setkání po dvou letech proběhlo docela spontánně, v poledne mi přišla zpráva v krkolomné češtině a o pár hodin později jsem hodila do kabelky malé černé, které jsem celé dva měsíce šetřila pro teplý letní večer, krajková tanga a pár oblíbených černých lodiček. Abyste si udělali o šatech lepší představu, byly to právě ony, které spustily Zimovy nemravné představy a po cestě z bytu na tramvaj zastavovaly dopravu. Moje hladce oholené nohy navíc zdobily boty, pro které by stálo za to zemřít. Snad poprvé v životě jsem si připadala vážně sexy a krásná.

Na smluvené zastávce jsem byla na minutu přesně, stejně jako vždycky. Rozhlížela jsem se kolem a v zorném poli se objevil muž otočený zády, držící velkou kytici červených růží. Ne, nebyl to Ital, ačkoliv jsem stejně jako vy doufala, že ano. Podívejte se se mnou ještě jednou, trochu doleva. Tam stál on. V zaprané polo košili, ve světlých džínách, obřím batohem a v teniskách. Malinko zklamaně jsem se usmála a šla ho vysvobodit ze zmateného hledání a pobíhání. Dostala jsem dvě pusy na tvář, pak jeho prsty propletl mezi těmi mými a vedl mě směrem k hradu. Nad hlavou mi vyběhl nad tou suverénností jeden otazník, ale nic jsem nenamítala - podpatky, kopec a zámecká dlažba si zrovna netykají. Opora se hodila.

Mou ruku pustil až ve chvíli, kdy jsme dorazili na terasu zalitou zapadajícím letním sluncem. ,,Zapomněl jsem ti říct, že se platí vstupné.", řekl Ital s koktáním, vydal se vpřed a zaplatil. K mému překvapení však jenom za sebe. A tak jsem vytáhla svou ušmudlanou Roxy peněženku, těžce nekorespondující s tím, co jsem měla na sobě, a podala 30 korun paní, která se na mě s pohledem to-je-blbec usmála. Na mou vyjádřenou obavu, že salsu jsme v tanečních nebrali, odpověděl jen ,,Neboj, naučím tě to, já velmi patient člověk.", což, jak brzo zjistíte, byla lež číslo 1. Když se rozezněla první salsa, odvedl mě doprostřed parketu a aniž by mi vysvětlil základní krok, začal se mnou točit na všechny strany, zaklánět dolů, zvedat nahoru a já jsem přestala mít přehled o tom, co vlastně dělám. Svou neschopnost jsem se pokoušela vyvážit odzbrojujícím úsměvem, který jsem podle K. okoukala od Julie Roberts. ,,Za chvíli bude bachata, ta se ti víc líbit."

A bachata přišla hned vzápětí. Kdybych zrovna nestála na tanečním parketu, byla bych klidně schopná tvrdit, že je to nějaké speciální italské pečivo... Špatně. Jeho noha se najednou ocitla natlačená v mém klíně, začaly mu svítit oči a já po pár pohybech začala pochybovat o tom, jestli ještě tančím, nebo už mám sex na veřejnosti. Netrvalo dlouho a s překvapením jsem měla jeho jazyk málem až v krku. S nakrčeným čelem jsem ho odtlačovala, on pořád pokračoval v tanci a já jsem nenápadně otírala svoji od něj oslintanou tvář do jeho košile.

Usoudila jsem, že potřebuji pauzu. Sedla jsem si na volnou lavičku a pozorovala lidi kolem. Myslím, že toho večera jsem se nacházela v místě s nejvyšší koncentrací atraktivních lidí v republice. Mezitím přišel Ital a nesl si svůj drink. Na mě zapomněl, a tak jsem vytáhla malou lahev s vodou z vaku na boty. Po chvíli mě vzal za chodidlo, položil moje nohy na ty svoje a začal po nich přejíždět cestičky. Další kolo tance se zdálo být neúnosné - o uslintanou invazi do mého krku se pokoušel každou půlminutu, s každou další bachatou se přestával ovládat a s šaty se při osahávání mého pozadí
zrovna neobtěžoval - prostě je přede všemi sprostě vyhrnul, několikrát zmáčkl a s přivřenýma očima zhluboka vydechl.

Z mých pokusů vymanit se z jeho rádoby polibků a sevření mylně usoudil, že za sebou nemám žádnou love experince a protože on je tolik zkušený a noc je ještě mladá, mohl by mi v tom pomoct. Protože na dvacet vím co chci, jsem tolik krásná, velice inteligentní, když mě viděl poprvé byla jsem jediná social a not scared at all (pro jeho dobro doufám, že měl na mysli sociable). Mám podle něj však jednu chybu, jsem takzvaně blokovaná. Uvažuji negativně a jsem easily embarrassed, o což se ten večer tak dokonale postaral. Nebyl první, od koho jsem to slyšela, předběhl ho Kamarád už před několika týdny, ale pomineme-li fakt, že Ital toho jenom využíval pro svůj prospěch, nemůže být náhoda, že tak působím na svoje okolí i po pouhém třetím setkání...

V rámci pudu sebezáchovy jsem sundala taneční boty, nazula lodičky a rozhodla se odejít. ,,Doprovodím tě." Nezbylo mi než souhlasit, protože cestu k tramvajové zastávce bych měla problém najít i ve dne, natož tak ve tmě. Otázkou zůstává, jestli by můj samostatný odchod a slepé hledání cesty nakonec nevyšel jako ta bezpečnější varianta. Jakmile Ital vycítil, že brzo zmizím, v zoufalosti přitlačil ještě víc na pilu, ačkoliv byste stejně jako já mohli čekat, že víc už to ani nejde.

Procházeli jsme hradbami a každá zatáčka, každých několik schodů odhalovalo nové tmavé zákoutí. Zastavil se u každé lavičky, kde, pro svou neschopnost mluvit česky, hlasitě a s gestikulací jeho národu vlastní prohlásil "tohle skvělé místo pro letní mimimilování" a neúnavně se snažil mě strhnout na jeho stranu. Ani jsem nevěděla jak a ocitli jsme se v tmavém parku, odkud se nedalo nikam utéct. Kousek od nás byl už jen spící bezdomovec na lavičce a opilý pár. V tu chvíli byla moje duše ještě menší než moje tělo. Začalo se se mnou všechno točit a já jsem věděla, že jsem někde, kde už jsem byla a ne tak dávno. Hrubě mě k sobě přitiskl a nasával můj parfém z levé kliční kosti, celý spokojený vydechl, když nenahmatal žádnou podprsenku, přitlačil ještě víc a sjížděl svýma rukama níž. Vyhrnul ty černé šaty a sevřel můj zadek ještě jednou. Nahmatal krajková tanga a několikrát po nich přejel, dokud nezůstal prstem na jednom bodě a nepřitlačil.

Mě přepadl ten tolik známý stav strnulosti. Mohla jsem mu udělat díru v chodidle svým podpatkem, kopnout ho do koulí a utéct, ale neudělala jsem to. Zase jsem to nedokázala. Vteřinu od vteřiny jsem se zmenšovala. On začal mluvit ve svém rodném jazyce s přestávkami pro vzdechy. Jediné, na co jsem se zmohla bylo ukňourané prošení, aby přestal. ,,Good salsa, good bachata, good sex.", naposledy se ke mně přilepil. V tu chvíli mě nohy začaly poslouchat, rozešla jsem se k předpokládanému východu a přestala se obtěžovat se zdvořilou pomalou češtinou. Vysypala jsem na něj anglicky všechno, co mi přišlo pod jazyk, ale i přesto se nevzdával a přesvědčoval mě k tomu, abych odešla do jeho bytu a strávila tam noc.

Ve spěchu do tramvaje jedoucí co nejdál od něj jsem málem na zastávce nechala vak s tím nejdražším párem bot, který moje chodidla kdy okusily. Ačkoliv byste mohli namítnout, že se v porovnání s Černouškem zas tolik nestalo, moje ego neslo nechtěné Italské dobrodružství mnohem hůř, než to předešlé. Nikdo totiž nemá tušení, co se děje za dveřmi cizího bytu. Pokud to nikomu neřeknete, zůstane to navždy vaší vnitřní záležitostí a bude na vás, jak se s tím vypořádáte. Můžete vyjít na ulici a tvářit se, že se nic nestalo. Pak ale přijde jeden temperamentní kretén, vyhrne vám uprostřed davu šaty a celé to ponížení nebude jen vnitřní otázka vás samotných, ale zahrne do celého procesu rovnou desítky soudících lidí.

,,Já už na to randění radši seru..." Podruhé.
Dobrou noc.
L. M. 

3 komentáře:

  1. Nikdy jsem se tak nechlámal při čtení blogu! :D
    Nemůžu jen souhlasit s tím, jak moc jsou jižanské povahy temperamentní, zvrhlé a nadržené! Je dobře, že si k němu nešla - vyšukal by ti mozek z hlavy a něco mi řiká, že by se ti to nelíbilo ...
    Píšeš skvěle!

    OdpovědětVymazat
  2. Teda, ze jsi mela odvahu jit i na ten kurs salsy, kdyz jsi vedela, co od nej cekat. nebo nevedela? kazdopadne od tehle povah je jasne, ze budou chtit sex. je dobre, ale ze jsi se nedala a odesla jsi. ukazala jsi mu ze nejsi jen tak ledajaka.. ale ze mas charakter a odvahu :)))))
    ja bych odesla uz mozna uprostred tance. nevim.

    OdpovědětVymazat
  3. Italové proradní! Článek jsem přečetla na jeden zátah. Trnula jsem z toho i za tebe. Vážně nevím jak bych se v takové situaci zachovala já, ale asi bych zdrhla už během toho tančení. No jo, Ital jaksi neodhadl, že holku nesbalí jen na to, že je Ital. Ono to chce se taky trochu chovat...

    OdpovědětVymazat