neděle 15. června 2014

14. 6. 2014

Jak už jste určitě zjistili, Mládě je tvor nepoučitelný. ,,Já už na to randění radši seru..." - věta, kterou ode mě mí přátelé slyšeli za posledních pár dní hned třikrát, slouží jako dokonalý důkaz. Nebyla bych to ale já, kdybych vás ochudila o barvité detaily...

Všechno začalo schůzkou s panem Svalnatým v nedalekém městě. Ten den jsme se viděli poprvé, na internetu se prezentoval sympaticky, měl krásné tetování a mluvil tak, jak mu to přišlo na jazyk. Měla jsem tak naspěch, že jsem nezvládla před odjezdem sníst ani připravenou snídani, a tak jsem celý den trávila o hladu. Procházeli jsme zahrady kolem zámku a město, míjeli několik kaváren a restaurací. Být tu právě s Koťátkem, se stoprocentní pravděpodobností už jsme v jedné z nich seděly.

Když se blížilo ke třetí hodině a horkem a hlady jsem padala k zemi, mezitím co on trval na tom, že hlad nemá ani trochu, rozhodla jsem se na první dojem vykašlat a odešla si sama koupit obří kopec mangové zmrzliny, přičemž mi Svalnatý vysvětlil z jakých všech důvodů si ji on dát nemůže a já bych tím pádem taky neměla. Po cestě si zapálil asi tři cigarety, aniž by se mě zeptal, jestli mi to vadí. Na otázku kolik jich zvládne za den a jestli kouří často, přišla odpověď jako lusk. ,,Záleží, jakou mám náladu." A já jsem začala přemýšlet, jestli jsem vážně nesnesitelná a stresující, nebo jaká nálada ho nutí pálit jednu za druhou.

Moc toho nenamluvil a když ano, každá z historek začínala ,,Když jsme jednou večer šli s kámošem pít a už jsme byli v náladě...". Několikrát zmínil jeho mámu, s kterou se ve svých 25 letech chystá na dovolenou, protože mu to tak vyhovuje. ,,Jak se něco stane, hned jí se ségrou voláme." Usmál se až ve chvíli, kdy jsem se já sama začala dlouze smát, aniž bych si pamatovala čemu.

Témata ke konverzaci docházela, a tak jsem našla v telefonu nejdřívější autobus jedoucí domů. Dvacet minut jsme vedle sebe beze slova stáli na nádraží. Autobus přijel, chtěla jsem ho přátelsky obejmout a místo toho jsem obdržela chlapáckej high five. Dlouho jsem se tak od srdce nezasmála.

Slíbila jsem si, že toho dne jsme se viděli naposledy. Člověk, který si nedokáže vychutnat jídlo, si podle mého názoru neumí vychutnat ani život. Do města jsem se vrátila ve čtyři hodiny tak hladová, že moje rychlé kroky směřovaly k místnímu bufetu, kde jsem si za nervózního přešlapování objednala smažený sýr v bulce se zeleninou, přestože jsem přesvědčená, že smažák je to největší zlo na světě, hned po pavoucích a kapustě. A protože se stydím jíst fast food, schovala jsem se uvnitř obchodního domu v rohu za dveřmi a s nervozitou, že mě někdo uvidí, hltala sousto za soustem...

Po týdnu se ozval znovu a navrhl další schůzku. Neuměla jsem říct ne. Ačkoliv jsem si slíbila, že nepůjdu nikam s někým, kdo se ani netváří, že by mu má společnost dělala radost a pronesla jsem hned po příchodu domů onu větu, potvrdila jsem další setkání. Za podmínky, že přístě si dá tu zmrzlinu se mnou...


Zítra jsem tu s pokračováním, buďte tu taky.
Dobrou noc.
L. M.

2 komentáře:

  1. Mangovou zmrzku bych si taky dala! :) A uvidíš, třeba druhé rande bude lepší, i když první dojem je první dojem.... :Mně osobně by to kouření odradilo napořád :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Třeba P. si často po sexu šel zahulit... Tehdy mi to bylo jedno. Asi v tomhle případě šlo spíš o princip. Sama jsem nekuřák, ale dokud by z něj ten kouř nešel cítit na dálku, jsem schopná to akceptovat a nedělat z toho drama.

      Vymazat