úterý 8. dubna 2014

8. 4. 2014

Do písemné maturity mi zbývá už jen jediný měsíc a já jsem se za posledních 14 dní nikam nepohla. Má nově nabytá životní strategie přestává být realizovatelná, v každém dni postrádám alespoň pár hodin k dobru. Zkrátka mi hoří za patami a na štěstí nezbývá prostor.

Jediné rozptýlení v těchto dnech mi přináší Kamarád a jeho večerní zprávy, které mi po dni stráveném nad maturitními otázkami vykouzlí úsměv na tváři, a myšlenka, že až bude po všem, budu si užívat ty nejdelší prázdniny ve svém životě. Abych se o nic neochudila, píšu si všechny svoje nápady a momentální chutě na seznam. Mou seznamovou úchylku jste již jistě stačili odhalit...

- jet do Města na muzikál
- navštívit Berlín a vybrat si ubytování na AirBnb
- jet do Bratislavy
- koupit si laky na nehty od Gabrielly Salvete
- uklidit pokoj
- přečíst si Macochu od Petry Hůlové
- nabatikovat si tílko
- přečíst si něco od Ch. Bukowskiho
- koupit si bílé Conversky a udělat jim vlastní design
- vyrobit si krásnou květinovou čelenku, jakou měla Betty při představování kampaně Dior x Colette
- udělat si s Láskomankou piknik v parku a předat jí vánoční dárek (Ano, opravdu.)
- pravidelně běhat
- obarvit si vlasy
- dokončit sérii grafik k Černobílé
- zbavit se zbytečností
- najít si podnájem v novém městě (vlastní pokoj a nepřesáhnout přitom 3000/měsíc)

Když jsem v původním seznamu psala bod s pořadovým číslem 28, udělala jsem to spíš z recese, bez tušení, že ho jednoho dne opravdu odškrtnu jako splněný. Po dlouhém školním dni mi zase jednou zacinkala zpráva doručená přes Viber, což v mém žaludku vyvolává asi takový pocit, jako byste jím zakroutili stejně jako s hadrem na podlahu ve snaze ho vyždímat. Ten zvuk si budu na doživotí spojovat s jedinou osobou - je to jako Pavlovův reflex. ,,Zlobíš se?". Od chvíle, co P. zprávu odeslal, uběhla už hodina a jedinou odpovědí mu může být moje "Přečteno".

Zajímá mě, jakou odpověď očekává, stejně jako to, co mi chce říct. Ale protože jsem byla svědkem jeho cholerických závěrů v minulosti hned několikrát, odmítám věřit tomu, že dnes večer by tomu bylo jinak. Chtěl-li se omluvit, jeho otázka byla zbytečná a udělá to, dřív nebo později. A pokud to udělá, ať vytlačí zbytek kuráže někde z paty a učiní tak tváří v tvář a fér. Od doby, co jsme měli čest naposledy, jsem mnohem silnější a jistá, že to ustojím, ať už s párem kecek, nebo na nebesky vysokém podpatku. Možná odejdu s rozmazanou řasenkou a trochu zaslepená, ale hrdá.

Nesnažte se spasit svět, nefunguje to. Lidé se příliš nemění, i když se všeobecně rád tvrdí opak. You make your own luck...

Dobrou noc.
L.M.

Žádné komentáře:

Okomentovat