neděle 23. března 2014

23. 3. 2014

Trvalo to zatraceně dlouho, ale konečně dostávám pocit, že začínám nacházet rovnováhu. Učím se vyhýbat stresu, čelit nevyhnutelnému a být šťastná. Výrazně jsem změnila svůj denní režim, ale na rozdíl od všech ostatních prudkých změn věřím, že tahle vydrží a nepustí, protože jsem se dlouho necítila tak dobře. Nepotřebovala jsem k tomu nic jiného, než kus popostrčit a najít kus klidu v ujištění, že si vedu docela dobře.

Z velké části v tom bude mít prsty můj kamarád, který se mě vytrvale snažil z mého myšlení probrat. Třeba vážně bylo na čase vzít si k srdci slova Neila Younga, kterého tak trochu přebil Kurt Cobain... Čas přestat zbytečně přemýšlet a zaobývat se tím, jak věci skončí ještě před tím, než vůbec stačí začít. Čas užívat si moment. Přestat čekat na příležitosti, ale začít je sama vytvářet.

Po necelém roce, co se známe, jsme se poprvé viděli. To dopoledne jsem doprovázela mámu během nákupů ve Velkoměstě. Dělá to vždycky, když se s tátou pohádá, nebo urazí. Můj obličej vypadal bídně a já jsem Láskomance psala zprávy jako každé ráno. ,,Doufám, že se dneska nepotkáme, vypadám hrozně.". Brzo mi ale blikala v telefonu další zpráva a na tváři vyrazil přihlouplý nervózní úsměv: ,,Tak mi přijď alespoň zamávat, když nemáš čas.". Vážně čekal s pohledem u vchodu a úsměvem mi připomínal mě samotnou. ,,To bylo úplně jako ve filmu." přišlo, když už jsem seděla v autě na cestě domů. Jakkoliv se mohlo zdát podivné, že jsme se prakticky viděli několikrát nazí ještě předtím, než jsme se stihli setkat tváří v tvář, nepřipadala jsem si hloupě. Úsměv mi po tom setkání vydržel ještě několik dalších dní.

Za nějaký čas jsme se viděli znovu. Tentokrát jsem přišla v pouzdrových šatech a černých lodičkách, které jsem měla nachystané na výstavu, kam jsem měla namířeno původně, než jsem změnila plán. Strávili jsme spolu nějaký čas u mého oblíbeného jídla, na které jsem byla pozvaná, a bylo mi dobře. Nedržel si žádný zbytečný odstup a zároveň neupozorňoval na to, co čas od času provádíme po večerech nebo ráno, když zrovna nemusím do školy a on do práce...


Tak zase zítra, čtenáři.
L.M.

2 komentáře:

  1. Bože kdo to je? Pan dokonalý? Kdy se uvidíte? Musim vědět, jakt o pokračuje!
    Neznám tě, ale tvé řádky říkají že jsi klidná jako jako jarní krajina, ale přitom statická a velká jako hora!

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to vypadá hodně zajímavě a nadějně! ;)
    Ačkoliv je mi teď jako single fajn, tak bych nějaké dobrodrůžo už taky pomalu snesla.... :)

    OdpovědětVymazat