pátek 28. února 2014

28.2.2014

Pátek, poslední den tohoto měsíce a většina mých vrstevníků si už asi upravuje účes, outfit a vyráží do klubu, odkud se vrátí až zítra, jestli se vrátí. Pokud čtete tento článek už dnes a z místa, kterému říkáte domov, znamená to, že jsme na stejné lodi. Vítejte na palubě. Nikdo vám však při téhle plavbě nedokáže zaručit, že z ní její kapitán brzy nevyskočí. Proplouváme totiž bouří a přestává si vědět rady s řízením.

Nevídat se s vámi každou noc tak, jak jsme to měli ve zvyku na počátcích tohoto blogu s sebou přináší spoustu nevýhod. Je toho tolik, co bych vám chtěla říct, ale domů se vracím příliš otrávená a unavená na to, abych mohla použít třeba i kapku smyslu pro humor. Jakmile se to snažím shrnout v jednom článku, najednou zjišťuju, že by byl až přespříliš dlouhý, a tak vás nechávám v napětí do dalšího dne, abych vám mohla sdělit ten zbytek.

Po ponorkové nemoci přišla v neděli ta opravdová. Už když jsem se večer se Spolužákem vracela z kina, nebyla jsem ve své kůži, ale až o den později se ukázalo proč. Dopoledne jsem proležela s bolestí celého těla a místo oběda raději odešla do koupelny, protože jsem byla líná dát si sprchu po večerním příchodu. Párkrát se se mnou místnost zatočila, bolesti se ve mně začaly stupňovat a... po neznámě dlouhé době se probouzím na koberci v chodbě. Ještě pořád nedokážu otevřít oči a kolem sebe slyším jenom "Volej záchranku, dělej sakra!". Několikrát dokola. Jakkoliv je to hloupé, jediná věc, na kterou jsem v tu chvíli myslela byl fakt, že tam ležím nahá, mezitím co moje matka se mi snaží působit bolest štípáním do rukou a nohou a otec mi je drží nahoře, aby zůstaly ve vyšší poloze než je srdce. Protože jsem se nedokázala ani postavit na nohy, nebo zvednout ruce, do postele mě odnesli.

A v podobném, avšak méně dramatickém duchu se nesl zbytek týdne až do čtvrtečního rána, kdy jsem se odvážila odejít do školy. Té noci se mi zdál zvláštní sen. Děj se odehrával v horské vesnici, kde často trávím volné dny: Ve stylové chalupě, kde bydlí náš rodinný přítel, se objevila skupina gangsterů, onoho kamaráda surově zabili, vařili tam drogy a vyhrožovali všem ostatním, kteří bydlí okolo, včetně mé rodiny. Najednou odtud vyšel P., jako jeden z nich, hodí na mě jeden z jeho pohledů a společně se ocitáme v nějaké podkrovní místnosti a máme spolu divoký sex.

Sen tolik postavený na hlavu, až mám chuť otevřít stránky zaprášeného snáře, který je už léta schovaný pod konferenčním stolkem. Jako každé ráno jsem z nabíječky vytáhla telefon, pila čaj a předčítala všechny zprávy a upozornění, na která jsem během noci neměla náladu, nebo je nepostřehla. Třeba je to náhoda, možná telepatie, ale když jsem otevřela jednu z aplikací, objevila se s ní i notifikace od P. Nic závratného, líbí se mu jedna moje fotka, viďte? Ale pak mi to došlo a triumfálně jsem se zasmála. Hezky nahlas. V odběrech mé fotky nemá už od prosince, fotka je stará čtrnáct dnů a před ní je skoro deset nových, nikdy nepoužívám hashtag... Znamená to jedinou věc. Myslel na mě! Jeho fotky jsem nechala být, připadala jsem si jako vítěz a kráčela za sestrou do koupelny si čistit zuby, bez šance zbavit se svého škodolibého úsměvu. "Ta holka s ním určitě nevydržela." zašklebila jsem se pro sebe a ze zvědavosti jsem nakonec i já zadala jeho jméno do vyhledávání uživatelů. Všechny fotky s ní zmizely. Do posledního snímku. Nic, co by ji a její rodné město připomínalo.

Muselo se stát něco velkého a já umírám touhou po tom zjistit, co to bylo. Všechny fotky zobrazující chvíle se mnou nebo mě samotnou totiž zůstaly. To mě nutí k úvaze, že mě možná nikdy za svou přítelkyni ani nepovažoval, a tak k odstraňování důkazů neměl důvod. Hashtag #kamarádka nebo #návštěva asi mluvil sám za sebe víc, než jeho autor...

Dobrou noc a krásný víkend.
L.M.

2 komentáře:

  1. Doufám, že se tvůj zdravotní stav už uklidní! ;) Já v koupelně také před rokem omdlela a mamka mi volala záchranku, ségra to komentovala slovy "je bílá jako mrtvola." Měla jsem bolest na hrudi, takže mamka šílela, že mám infarkt a já si fakt myslela, že umřu, bylo to strašné. Doktoři nic nevyzkoumali - prý to bylo asi celkové vyčerpání organismu.
    P. má asi to, co si zaslouží...Chápu tvou zvědavost ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Hej tak doufám, že jsi už naprosto v pořádku! Najít tě nahou na zemi může být lákavé, ale taky nebezpečné :P
    Jinak nvm jak tebe, mě sny vždycky ovlivní a dají celému dni takovou fajn až divnou atmosféru

    OdpovědětVymazat