neděle 12. ledna 2014

12.1.2014

Už ani nevím, kdy jsme se tu společně setkali naposledy. Nevím, jak jsem minulý týden zvládla. Když jsem si den za dnem lehala nad ránem do postele, nohy se mi ještě pohybovaly v zaběhnuté kosmické rychlosti. Odevzdej, napiš, vypracuj. Na poslední chvíli, ovšem.

V úterý mi přišel dopis od Pisálka, v pořadí třetí. V neděli jsem musela slíbit, že na něj odpovím jedině dopisem a nebudu s ním na ono téma vůbec mluvit. K jeho přečtení jsem se dostala až chvíli před spaním. V polovině druhé strany jsem se zastavila. Klepající ruka, srdce v krku a miliony motýlů v břiše mě k tomu přinutili. Moje fantazie začala pracovat a o pokračování se mi začala rýsovat představa. Trvalo mi několik minut, než jsem sebrala odvahu k dalšímu čtení. Vážně, přišel mi milostný dopis. Za celý život první a pravděpodobně taky poslední. Zažili jste něco tak romantického? Po všech případech, kdy první rande končilo probdělou nocí, to byla nečekaná změna. Radujete se v mé budoucí dobré bytí a věčnou lásku? Brzy. Nacpaný týdenní harmonogram a absence slov nakonec přispěly k tomu, že jsem dopis neodesla a slib porušila. Pokud mezi mnou a P. byla dálka, tak mezi mnou a Pisálkem je minimálně dvojnásobná. Nechtěla jsem udělat žádný závěr, nevěděla jsem co říct. Nevím to ani dnes.

Leopardí tajemství bylo vyzrazeno, celkem čtyřikrát. Otázkou zůstává, jestli je dobré být tím vyvoleným. Pisálek do toho okruhu patří. Tím, že vám svěřím celé své já, jste prokletí k doživotnímu přátelství. Lidé, kteří tajemství střeží se mnou, se vzájemně neznají. Všichni ode mě žijí daleko, ke každému z nich mám velmi blízko, ale když jsem je do leopardího světa zasvětila, nečekala jsem, že se stanou podstatnou součástí mého života. Nečekala jsem, že se na něm budou aktivně podílet. Budou jednou psát děj tohoto blogu.

V mém životě se začiná pohybovat čím dál větší počet kluků a mužů. S žádným z nich to nikam daleko nezašlo, ale pořád se to stačilo dostat na takovou hranici, kdy mívám výčitky svědomí a pocit, jako bych ty ostatní podváděla, když přijmu pozvání od jiného. Nevím, co právě hledám. Třeba pro mě Zima znamenal přesně to, co zrovna potřebuji - nic. Připadám si zmatená.

Dobrou noc.
L.M.

Žádné komentáře:

Okomentovat