neděle 8. prosince 2013

8.12.2013

Pamatujete si, jak jsem chtěla zůstat o víkendu s rodinou, protože jsem měla pocit, že mě potřebuje? Vydrželo mi to jen do soboty. Bylo přibližně kolem poledne, když moje ten den na celý svět nasraná máma přiběhla do kuchyně, na dvě doby mě sprdla za připálenou polévku, kterou vařila ona, a kdybych uraženě nehodila vařečku do dřezu, měla bych na kontě i hladovění dětí v Africe a globální oteplování. Sestra odjela do velkoměsta hned v pátek a vrátila se až dnes večer, takže jakékoliv povinnosti se úspěšně vyhla, stejně jako to zázračně provádí většinu víkendů... Zavřela jsem se tedy mezi čtyři stěny svého pokoje a čekala, až se někdo příjde usmířit. Naštěstí to netrvalo dlouho. Odpoledne jsem vyplnila pečením dvojité dávky perníčků za společnosti mého slintajícího psa, který zhypnotizovaně pozoroval dění v troubě a občas nenápadně ukradl jeden kousek, co se nacházel prostě příliš blízko. Večer jsem strávila u svého oblíbeného filmu a maturitních témat, která jsem konečně přestala ignorovat.

Můj hluboký spánek narušil Zima, přesně v 4:33 nad ránem. Po několika minutách, kdy se moje oči snažily vzpamatovat z rány v podobě vysokého jasu na displeji, jsem si přečetla záplavu zpráv, které v lehce podnapilém stavu psal. Jednu za druhou. ,,Koťátko. Mmm. Spinkáš? Mláďátko. Vrr. Spinkáš? Nespinkej. Dlužíš mi něco sexy! Kous. Jsem z tebe tak nadržený! Mláďátko!". Přicházelo po krátkých intervalech. ,,Jsi ve velkoměstě? Chci s tebou jít nakupovat a pozorovat tě, jak si něco zkoušíš.". Když jsem znovu usla, zdál se mi o něm sen. Odhalil, že ve skutečnosti se jmenuje Petr, unesl mě a následně znásilnil u něj v bytě. Kdoví, jak moc by se lišila skutečnost od snu. Možná mě to konečně zastrašilo od opravdového setkání.

Do velkoměsta jsem přesto vyrazila. Sama, protože Koťátko porazila chřipka s horečkou. Dostala jsem spolu s úkolem vybrat dárky pro Ježíška nemalý finanční obnos a nasedla do autobusu. Těšila jsem se na vánoční voňavou atmosféru, ale není to ono, když ji nemáte s kým sdílet. Tempem sobě vlastním jsem tedy přebíhala z obchodu do obchodu a vybírala dárky pro své blízké, což letos nebylo tak těžké, jako vybrat dárky sama pro sebe. K mému překvapení mi bylo všechno velké, a tak jsem si odnášela poslední slevněné kousky v miniaturních velikostech. Několikrát za den jsem v kabince zopakovala: ,,To tady nemůžu nechat, mám v tom skvělý tělo!" a počet opakování mě přivedl k myšlence, že za to možná nemůžou ty šaty. Třeba na mě moje nemoc zanechala alespoň nějaký pozitivní následek.

Když se mi hlady začaly stahovat a bolet i intimní místa, pospíchala jsem do centra na oběd. Kdybych si mohla vybrat jenom jednu činnost, kterou nikdy nechci dělat sama, bylo by to jídlo. Není nic smutnějšího, než nemít s kým prohodit slovo nad skvělou večeří, nebo obědem. Fakt, že moje oblíbené jídlo téměř nikomu z mých přátel nechutná, mě zavedl do restaurace, kde i když příjdu sama, sama si nepřipadám. Číšník se tam směje tomu, jak slabá jsem, když nedokážu ani pořádně otevřít vchodové dveře, natož rozlomit hůlky. Když se zdá, že boj s nimi vyhrávám, dostaví se žízeň a já musím začít zase od nuly. Dnes jsem k obědu dostala ještě sklenici vína, jen tak. Pro moje leopardí oči.

Skvělé jídlo a vůně, která sílila s ubývající vzdáleností k hlavnímu náměstí, mi vyčarovaly na rtech ještě širší úsměv. Vzpomněla jsem si na milovanou Láskomanku a naše setkání po několika měsících: ,,Baví mě ten tvůj koketní úsměv, vypadá to, že se všema flirtuješ." smála se po cestě na naše místo s miskou plnou borůvek z trhu. A měla pravdu. Kolik náhodných kolemjdoucích se na vás usmívá? Kolik z nich se vám u toho bude dívat do očí? Na cestu jsem si koupila přesladkou karamelovou kávu, jejíž kelímek hlásal tučným černým písmem ,,Caution! I'm hot!". Pro případ, že by okolí tento fakt nedopatřením opomenulo. Sebevědomí v kelímku.

Doma jsem si ohřála svou zbylou porci od oběda a doteď se snažila přes všechny zprávy od Zimy a Láskomanky splnit neodkládatelnou práci. Marně. Nechám se tedy ukolíbat vůní perníku, která zaplnila můj pokoj, protože kdekoliv jinde by je spořádal buchty milující pes. Zítra se díky tomu aroma probudím už nasnídaná a se zkaženými zuby.

Dobrou noc a úspěšný týden.
L.M.

Žádné komentáře:

Okomentovat