pátek 13. prosince 2013

12.12.2013

Posledních několik dní uplynulo jako velká voda. Sice nic nestíhám, ale ten ruch a shon kolem mě zvláštním způsobem naplňují. Často se nechávám slyšet, že zima dělá věci lepší a sníh, jako její nedílná součást, obzvlášť. Je tu jenom pár dní a už se toho stačilo udát spoustu. Všechno špatné, co bylo, zakryl třpytící se sníh symbolizující něco pozitivního. Teď jen doufám, že se v nejbližší době nepřemění zpět na břečku...

Každý večer mi teď volá Teta. Většinou s úmyslem sdělit mi nějakou krátkou informaci, která končí zapáleným půlhodinovým hovorem. Za zmínku ale určitě stojí ten středeční: ,,Mláďátko, mám pro tebe zprávu! Pan Šéf otevírá na Silvestra ve velkoměstě novou kavárnu...". Kavárnu ve velkoměstě, uvnitř notoricky známé historické budovy. V té chvíli se mi zastavil dech a v hlavě spustil alarm, který vycítil příležitost. Příležitost, která přišla v tu nejméně vhodnou chvíli, ale nechat ji jít by byla ta největší hloupost, kterou jsem kdy udělala. ,,Zmínila jsem se o tobě před ním a byl by rád, kdybys mohla dodávat něco na zub pro její hosty.". Pod vidinou toho, jak si škrtám bod číslo devatenáct ze svého seznamu přání, jsem se začala usmívat tak moc, až se mi přivíraly oči. S telefonem u ucha jsem chodila z místnosti do místnosti a občas se u toho nevěřícně plácla do čela.

Ve sprše jsem po sobě několik minut nechala stíkat horkou vodu, místo pyžama jsem si oblékla nové prádlo a nechala se objímat svou oblíbenou peřinou. Alespoň do té doby, než se ve tmě rozsvítila obrazovka telefonu se zprávami od Zimy. Podle měřítka, které jsem v jeho případě i tak dost posunula, to začalo poměrně nevinně. Kam se to stačilo posunout do druhé hodiny ranní, mi teď nahání husí kůži. Nedokážu rozeznat, jestli ji způsobuje strach, nebo vzrušení. Vzhledem k jeho přesvědčovacím schopnostem je jasné, že se výběrem školy neminul, těžko by v sobě zapřel jejího studenta. A tak se stalo, že jsem svůj kousek prádla a holé kůže vyfotila a stiskla "Send". Přibližně v tom bodě se situace zvrhla, hranice flirtu byla daleko, téměř v nedohlednu. Začal se mnou sdílet jeho tajné představy, jejichž jsem se stala součástí, nevynechával detaily. Díky samoukládací funkci mi v knihovně fotek přibyly hned dvě nové. A tak, dřív než jsem naživo spatřila jeho obličej, jsem měla možnost vidět jeho napínající se kostkované trenky. Ve dvě hodiny jsem s telefonem v ruce upadla do hlubokého spánku. Zprávu se zněním ,,Máš skype?:)" jsem si přečetla až po probuzení a možná je to jedině dobře.

Po cestě domů jsme s K. zatoužily po něčem kalorickém a nezdravém, a tak jsme za chůze křoupaly brambůrky. Záležitost se Zimou jsem si v tu chvíli nemohla nechat pro sebe, už jen z důvodu, že když si K. hrála s mým telefonem, zablikalo na horní liště ,,Ukážeš mi kalhotky?:P", jsem jí vysvětlení trochu dlužila. Následoval vteřinový zaražený smích a další z jejích pravd: ,,Jak zoufalý musí být kluk, aby se snažil sbalit holku na sociální síti?", vrtěla hlavou. Třeba ta správná otázka měla znít spíše následovně: Jak zoufalá může být holka, aby ho neposlala do háje hned na začátku?

Dobrou noc.
L.M.

1 komentář:

  1. jee gratuluji ke kavárnové nabídce!:)♥ koukala jsem na tvůj seznam přání a jsou tam super netradiční věci! držím palce, ať jich co nejvíc vyjde! nejlépe všechny!:)

    www.lorietta.cz

    OdpovědětVymazat