čtvrtek 7. listopadu 2013

7.11.2013

Za dobu, co trávíme volné večery společně, získal tento blog celkem 3 pravidelné čtenáře. Kvůli nějaké zvláštní chybě se mi však jejich seznam ještě nikdy nenačetl. Nikdy za celý měsíc. Nejsem to tím pádem pouze já, kdo si tu drží anonymitu, nýbrž i vy. Zní to fér... Ale stejně umírám zvědavostí! Je to právě anonymita, která dělá články upřímné až na kost. Ve spojení s vaší vlastní fantazií utváří můj ideální obraz. Jsem v něm přesně taková, jakou si mě přejete mít. Pokud vaše fantazie a kreativita sahá ještě dál, nakreslete mě. Jakkoliv ztvárněte mou podobiznu, vaši představu o mně. Nemáte žádné meze, žádné zábrany.

Od pondělí jde můj zdravotní stav jenom z kopce. Den ode dne jsou bolesti silnější a mám strach z toho, že skončí až na úrovni, kterou tak dobře znám z předešlých měsíců. V chladné historické budově naší školy se klepu kosou i v tom nejtlustším svetru a dvou párech ponožek, což mi na zdraví jedině ubírá. Nechci, aby to o mně kdokoliv věděl, a tak když potřebuju léky, zavírám se na záchodě a polykám je tam. 

,,Kdybych tak mohl, vzal bych všechnu tu bolest na sebe. Vůbec si to nezasloužíš." řekl jednou P. Tehdy jsem beze slov a bez výrazu kroutila hlavou. Teď si opravdu přeju, aby to bylo možné. Neříkám to v afektu. Vážně si přeji, aby mě viděl v té chvíli, kdy jsem vycházela z ordinace po tom otřesném zákroku, jak jsem brečela před nemocnicí, jak jsem se skácela na podlahu před ordinací, když jsem se dozvěděla výsledky, jak jsem brečela měsíc v nepředstavitelných bolestech. Jen v případě, že by pocítil mou bolest na vlastní kůži a na vlastní oči viděl co způsobil, by jeho omluva mohla být upřímná, až tehdy bych mu ji uvěřila. Pravděpodobně by mu došla slova. To, co řekl napsal, když jsem mu celou věc oznámila, byly jen fráze hozené do větru. Udělal to jen proto, že to bylo v tu chvíli na místě, z nějakého morálního principu. Ne z důvodu, že by mu na mně záleželo. Od toho večera uplynul víc než týden a nedostala jsem ani jednu zprávu, ve které by se mě ptal, jestli je to lepší, nebo jak se cítím, nedostala jsem v poště čokoládu (kterou mi společně se sexem a sportem lékaři stejně zakázali).

Když v hodinách poslouchám teorie všech filozofů o zákonitostech dobra, říkám si kde se vyskytla chyba. Všechno zní spravedlivě a logicky, v praxi, alespoň v té mé, to však není víc než utopie.

Važte si toho, že jste zdraví.
L.M.

Žádné komentáře:

Okomentovat