neděle 3. listopadu 2013

3.11.2013

Víkend je za námi a připadá mi, že snad ještě ani pořádně nezačal. Nedělala jsem vůbec nic. Úplně vypla. Nemyslela. Neučila se. Neuklízela. Nedělala žádnou z tradičních povinností. Prostě jenom ležela v posteli, pila čaj a sledovala všechny díly Girls. První díl jsem viděla v pátek večer, našla jsem se v hlavní hrdince a už to jelo. Líbí se mi, jak Hannah dělá věci spontánně, bez úmyslu někoho ranit, všem za každou cenu vyhovět, ale pak se konečně rozhodne postavit sama sebe na první místo. Trochu mě uklidňuje zjištění, že tělo vážně není všechno a pořád existují okouzlující muži, kteří ho nestaví na první místo. Muži, kteří běží bez trička přes celé město, aby vyrazili dveře bytu a vysvobodili ji ze složité životní situace, i když se rozešli už dávno, vezme ji do náručí, prohlásí ,,I was always here." a když to říká, nelže. Teda, alespoň v seriálu.

Měla jsem v životě tolik štěstí, že tohle všechno můžu říct s čistým svědomím o svých nejlepších přátelích. Přesně ví, co dělat, mnohdy dřív než já samotná. Stačí, aby mě slyšeli rozrušenou v telefonu a během chvíle klepou na domovní dveře, nebo jedou přes půl republiky, aby se ujistili, že jsem v pořádku. Ví co říct, ví kdy je lepší mlčet. Jsou se mnou ve špatných časech, stejně jako v těch dobrých. Přátele si nevybíráte, jakoukoliv náhodou jednou příjdou sami, jsou tu a zůstanou navždycky. Nikdy tohle pro mě neznamenal žádný partner. Je mi líto všech, kdo kvůli partnerovi na své přátele zapomenou a nevěnují jim čas. Jednou se rozejdete, co budete dělat potom? Kdo vám řekne, že to byl kretén, sní s vámi celou čokoládu, obejme vás a nechá utírat si sopel do rukávu?

Když jsme se naposledy společně sešly v A. snovém světě, vyvstalo na povrch téma, nad kterým přemýšlím doteď a názor se mi mění každých pár hodin. ,,Nemyslíš, že se vztahy zbytečně přehodnocují? Spousta lidí s někým chodí jenom z principu. Ze stejného principu spolu i přes problémy zůstávají. Mnozí z nich nechtějí být sami jenom z důvodu, aby nějak obstáli ve společnosti." pronesla po zacinkání skleniček K. Ve vzduchu najednou visela velká pravda. Ohlídla jsem se do minulosti obou mých vztahů a v každém z nich jsem našla kus tohoto tvrzení. S P. to nefungovalo už měsíc před tím, než se se mnou rozešel. Necítila jsem najednou z jeho strany velký zájem, když nepočítám situace, kdy dostal ve zprávě mou fotku v novém spodním prádle. Necítila jsem se milovaná. I přes tohle všechno jsem ho nechtěla ztratit a když se to opravdu stalo, bylo mi hůř než jindy. Snažila jsem se ho za každou cenu překvapovat, dovolovat k věcem, které na seznamu věcí, co chci zažít než umřu rozhodně nejsou. Když to řeknu hloupě a narovinu, chtěla jsem ho svým způsobem k lásce ke mně donutit, být tím, po čem touží. Někdy zkrátka můžete pro druhého dělat všechno na světě, ale nebude to dost. Nevím, odkud pramenila moje touha setrvávat v nefungujícím vztahu. Jsem teď nejistá, jestli byla moje láska k němu tak moc silná, nebo jsem prostě už nebyla schopná zůstat sama. Třeba mě tolik položila kombinace obojího.

O panenství jsem přišla v osmnácti a do té doby mi nic nechybělo. Nechyběl mi partner, nechyběl mi sex, neměla jsem touhu zařadit se do davu a nemám ji doteď. Najednou si ale připadám osamělá. I když mám kolem sebe fungující rodinu a přátele, najednou jeden článek chybí, zbylo jedno bílé nevyplněné pole. Třeba je to se vztahy jako s čokoládou. Věřím, že kdybych ji nikdy neochutnala, nepotřebovala bych teď každé ráno alespoň jednu kostičku. Ať chcete nebo ne, jednou v životě čokoládu ochutnáte - z přirozené zvědavosti. Lidé milují čokoládu, brzy vám vnuknou myšlenku, že ji musíte taky ochutnat. Ti štědří vám možná kostičku nebo plátek sami nabídnou. Někdy má však čokoláda lákavý obal, ale jakmile do ní kousnete, není to nic jiného, než odporná náhražka.

Dobrou chuť.
L.M.

1 komentář:

  1. Přesně o tom problému, když má člověk partnera a začne kašlat na svoje kamarády, jsem dneska diskutoval s kamarádem. Já jsem toho názoru, že kamarádi by se rozhodně neměli zanedbávat ani kvůli nějaké slečně. Bohužel na odpor jsem narazil v minulém vztahu, kdy slečna prostě nedokázala pochopit, že já mám kamarády a ona ne. Taky nám to neklapalo moc dlouho asi dva a půl roku. Rozchod snad nesla moje rodina hůř než já. Tím narážím na tvůj poznatek, že vztahy jsou zbytečně přehodnocovány. Souhlasím s tebou i v tom, že jak jednou poznáš mít vedle sebe někoho, tak ti to občas chybí. Tohle jsem zažil u maturity. Všichni se tam spolu tulili a utěšovali, já tam jen tak seděl a koukal. Občas se ráno probudím a mám ten pocit, že by se mi líp budilo vedle někoho… (Sogu)

    OdpovědětVymazat