pondělí 25. listopadu 2013

25.11.2013

Poté, co jsem sobotu prospala a proflákala, neděli jsem trávila ve velkoměstě. Moje sestra si vynutila novou zimní bundu, a tak jsme se celá rodina vydala do mého nejoblíbenějšího obchodu. Já ovšem s trochou nervozity v břiše.

Sociální sítě začínají mít velký vliv i na můj reálný život a nevím, jestli je to špatně, nebo správně. Potkala jsem kvůli nim, obzvláště jedné konkrétní, oba svoje bývalé partnery, odjela do Vídně a poznala spoustu dalších lidí. Tentokrát se ozval Zima. Podle okolností a faktu, že píše diplomovou práci, odhaduji jeho věk na něco kolem 25. Co je zarážející, má stejné jméno jako P., dokonce pochází z Města. Sdílí pravděpodobně i stejnou vášeň pro můj zadek a boky. Flirtoval se mnou celé odpoledne až do doby, než jsem odešla na stužkovací večírek. Poté, co se prokousal všemi zveřejněnými fotkami vyplynulo, že v mém oblíbeném obchodě pracuje. Štěstí jsme na sebe v neděli neměli. Další zpráva od Zimy zablikala, když jsem právě v kabince zkoušela šálu velikosti deky.

V noci z neděle na pondělí jsem nespala. Nemohla jsem ho dostat z hlavy, ani by mě nenechal. Zpráva o tom, jak na mě myslí, totiž přicházela v intervalech po jedné hodině. Obul se do toho už od začátku, neztrácel čas. Flirt zacházel tak daleko, až jsem začala uvažovat nad tím, že v mém oblíbeném obchodě budu nakupovat už jedině online, abych se vyhla nějaké trapné situaci. Dívala jsem se na to ze všech úhlů pohledu, vymýšlela všechny možné a nemožné zápletky i závěry.

Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že se mi píše zase ten stejný scénář, jako v příkladech předešlých. Začínám konečně jednat trochu víc hlavou a využívat zkušeností. Přemýšlím, jestli se mu vyhnu a přepíšu tak jeho znění, nebo mu dám do třetice všeho dobrého a zlého poslední šanci. Na to, že jsme se ještě neviděli naživo, se známe až na spoďáry. Je to zvláštně znepokojující, ale pocit, že někoho zajímáte (i když pravděpodobně čistě po sexuální stránce) prostě dělá dobře. Asi to vypovídá o mém nízkém sebevědomí.

Ve čtvrtek se objevím ve velkoměstě znovu, což Zima dobře ví. Jsem zvědavá, jestli se uvidíme. Jestli se uvidíme, jak naše setkání proběhne? Jestli proběhne, jak zkončí? Jak daleko jsem schopná zajít? Snad při tom neutrpí ránu moje hrdost. Nebo už je pryč?

Dobrou noc.
L.M.

2 komentáře:

  1. Ten pocit je pěknej... ale jenom na chvíli...
    Pak to splaskne jako mýdlová bublina a vědomí, že jsi pouze předmětem sexuální touhy, člověku moc nepřidá...

    OdpovědětVymazat
  2. Pozornost vždycky zalichotí. Jde o to, jestli stačí flirtování nebo budeš chtít víc. (Nebo jestli on bude chtít víc, ale jen na chvilku...)
    Sociální sítě nemám ráda, ale jsou součástí našich životů. Beru je jako nezbytné zlo, ale je dobré, být opatrný (opatrná).
    Jak daleko jsi schopná zajít, to uvidíš, až přijde na věc... zatím jsi v obláčku teorie. :-)
    Stojí ti za to? :-)
    P.S. šála velikosti deky? Tu bych chtěla vidět... Koupilas?

    OdpovědětVymazat