sobota 23. listopadu 2013

22.11.2013

Když jsem začala všechny články pojmenovávat podle dne, ve kterém byly napsány, měla jsem pocit, že jsem na to vyzrála. Že nebudu nikdy muset řešit problém výběru vhodného titulku. Je to tu. Pátek, 22. listopadu 2013, 23 hodin, 59 minut. Za minutu článek určitě nenapíšu, tak co teď? Vyhrálo tedy datum teď už včerejší, protože právě kolem něj se všechno točilo.

Pečící kolotoč jsme s Koťátkem zvládly na jedničku s hvězdičkou a k našemu překvapení velice rychle. Makronkové fiasko se nakonec ukázalo jako planný poplach a spokojeně jsem je plnila kokosovým a čokoládovým krémem, lednice, která se zapíná jen během oslav, byla plná k prasknutí a vše bylo připraveno pro dnešní den.

Začala jsem ho dobíháním na poslední jedoucí autobus a preventivní prohlídkou na gynekologii. ,,Vy se mnou ani nechcete mluvit, jak se bojíte!". Po tom, čím jsem prošla nechápu, jak se něčemu může divit. Už dnes je mi líto mého budoucího partnera. Přestože mi v nemocnici zakázali se holit, nemohla jsem se udržet. Se sebezapřením jsem se to pokoušela vydržet, ale nemohla jsem dopustit, aby mě takhle někdo viděl. Asi bych se propadla, nebo odmítala svléknout. Do školy už jsem se nevrátila ani za předpokladu, že bych to v klidu stihla. Uklidila jsem atomový výbuch v kuchyni ze čtvrtečního večera a zapadla do postele. Přijel se za mnou podívat děda a uvázal tátovi uzel na kravatě - ano, nakonec se rozhodli přijít.

Oblékla jsem si své nejoblíbenější šaty, obula ty nejméně pohodlné boty a vyrazila na stužkovací večírek. Plná nervozity, s prázdným žaludkem a postrádající další dva páry rukou pro uchopení všech krabic s jídlem pro hosty. Když se po několika minutách "To jste opravdu pekla vy?", "To je ale úžasné!" a "Dáte mi recept? Tohle musím udělat někdy dětem." vyprázdnily oba plné stoly, tréma ze mě spadla. Zní to hloupě, ale připadala jsem si v tu chvíli k něčemu. Že se mi zase jednou něco vážně povedlo. Vidět učitele, jak si na dvě skousnutí rvou do pusy váš výtvor a hned potom sahají po dalším, nebo spolužačku, která ještě nedávno trpěla anorexií, ale teď hltá jeden dortík za druhým a s plnou pusou říká "Mládě, tyvole, co děláš na týhle škole?" nebo "Mmmmh, no to si ze mě děláš prdel.". Ano, občas jí nějaký ten vulgarismus unikne.

Samotné stužkování pak pro mě neznamenalo zdroj nervozity, ten největší kámen zmizel s jídlem ze stolů. Děda z máminy strany vždycky říkával: ,,Mládě, nebuď taková cíťa!". Tentokrát to bylo těžké zvládnout. Stojíte před publikem, na rameno vás dvakrát někdo poklepe mečem a popřeje hodně štěstí. Stojíte potom v řadě, sledujete svoje kamarády a uvědomujete si, že za pár měsíců se vám ztratí z dohledu, možná už na vždycky. Maturanti mi vždycky připadali tolik dospělí, ale já se tak vůbec necítím. Falešně, ale s humorem nám vlastním jsme zapěli studentskou hymnu, připili si šampaňským a rozloučili se. Alespoň do chvíle, než jsme se sešli zase jinde.

Afterparty nebyla na žádné diskotéce, za což jsem docela vděčná, ale v hospůdce na druhé straně města. Byla jsem tam poprvé, možná naposledy, ale nikdy jsem se nesetkala s tak skvělou a sympatickou obsluhou. Servírky na nás čekaly před dveřmi a nadšeně mávaly už s příjezdem auta, za celý večer se jim povedlo zapamatovat všechny naše jména a poté, co začala hrát jejich oblíbená písnička, vylezly na bar a začaly tančit.

Polovina z nás se nezdržela moc dlouho. Společně jsme nasedaly do auta a nechaly se od B. postupně odvézt domů. Najednou se úplně náhodou potkala v malém prostoru stará parta. Vedle řidičky zasedla s ,,Já budu tuhle cestu váš DJ!" F. a zapojila iPod. Zazněla jedna známá melodie, začalo to poklepáváním na stehno, broukáním, až zpívalo celé auto z plných plic. V ten moment si uvědomíte, že i přes všechno to, co se stalo a nestalo, se vlastně vůbec nic nezměnilo. Je to zvláštně uklidňující. Všechny jsme pořád stejné, jen vypadáme trochu jinak. Vzpomněla jsem si v tu chvíli na Charlieho a jeho ,,And in this moment I swear, we are infinite.". Najednou mi připadá, že mám k němu zase o něco blíž.

Dobrou noc.
L.M.

Žádné komentáře:

Okomentovat