středa 9. října 2013

9.10.2013

Dnešní den se nesl ve znamení špatných zpráv a nečekaných rozuzlení. Jak už bývá zvykem, když se něco pokazí, stane se to spouštěčem pro další situace, které zaručeně nečekáte, ale ony příjdou. Něco si poslechněte a prožijte se mnou můj dnešní příběh.

Včerejší odpoledne pro mě bylo vyčerpávající. Tolik bolesti najednou moje tělo zkrátka nevydrželo a při večerní sprše jsem se skácela s pláčem k zemi. Nepamatuju si, jak jsem se dostala do postele. Ráno jsem se probrala s nadějí, že třeba všechno bude lepší, vždyť jsem si to nejhorší přetrpěla už včera. Omyl. Všechno od včerejšího zákroku jen víc nateklo, rozbolavělo a já jsem uviděla už tolik známou černou tmu. Doma jsem byla sama, nepočítám-li svého chlupatého kámoše, který více než na to, aby mě hlídal, přemýšlel nad tím, jak by se zmocnil svačiny na mém nočním stolku, kterou mi tam nechala před svým odchodem do práce máma.

Když na mě přichází tak silná bolest a následné mdloby, celý proces urychlím ještě tím, že se začnu obávat, co se stane, když opravdu omdlím a nikdo mě doma nenajde několik dlouhých hodin. Ledová sprcha mi pomohla se s tím poprat a s hysterickým pláčem jsem se dostala zpět do mé postele. Držel mě hodinu, než jsem usla vyčerpáním.

Poté, co jsem nezvedla 4 telefonáty, přiběhla se strachem domů moje máma. Kapky proti bolesti nezabíraly a při další sprše mi musela asistovat. Nikdy bych neřekla, že v mých devatenácti letech mě bude moje máma sprchovat, vytahovat z vany, sušit, oblékat a nosit do postele. Víc už bych počítala s obrácenými rolemi, když budou jednou staří a nedokážou si pomoci sami. Ještě v poledne mi hrozil odvoz do nemocnice, kde bych si s velkou pravděpodopností prošla stejnými procesy, jako den předešlý. Ještě nikdy jsem si tolik nepřála něčemu se vyhnout. A to jsem v tom přeborník.

Všechno tohle bylo ale více očekávatelné, než zpráva, která přišla o několik minut později. Ozvala se mi Slečna, jedna z nejlepších kamarádek mého bývalého přítele P. Během toho, co jsme byli pár, jsme spolu nikdy nemluvily. Slyšela jsem o ní z mnoha vyprávění, stejně jako ona o mně, byla o nějaký rok mladší než já a podle všeho zlatá holka. Od rozchodu uplynul dnešním dnem přesně měsíc. V tom měsíci nebylo dne, kdy by mi z oka nespadla alespoň jedna slza. Došla řeč i na něj.

"Rozešli jsme se v dobrém, nikdo nikomu nic neudělal, a tak si nic nevyčítáme..." byla fráze, kterou jsem si chtěla do hlavy násilím vštípit. Rozchod ale rozchodem zůstane. Možná si dokážu představit, že v případě, kdy na sebe v posledních chvílích vašeho vzrahu zařvete, co vás na tom druhém sere irituje, je ten konec mnohem jednodušší. Ani jednoho z vás pak totiž nebudou přepadat myšlenky, jak byste chtěli všechno vzít zpátky. Ve všech těch "byla jsi ta nej-(doplňte si), co jsem kdy poznal, mám tě moc rád, zůstaňme kamarádi" rozchodech je totiž zakopaný pes. Máte hned několik možností, jak na něj můžete zareagovat. Věřte mi, postupně vyzkoušíte všechny. Nebo taky všechny najednou.

"Achjo, určitě jsem špatná v posteli. Mám velkou prdel. Malý prsa. Tlustý stehna. Křivej nos.". Ne! Zapomeňte na to, dejte si za to facku a vybavte si jeho výraz po každém sexu. Tohle není ten důvod.
Dál se nabízí: "Je stejný jako všichni ostatní, určitě to ukončil, protože už ho nezajímám a dávno spí s nějakou jinou.". Možná si pak nadáváte, jak jste mohly někomu takovému věřit. Ale vsadím se s vámi, že pak dodáte něco ve smyslu ,,určitě má větší prsa/delší nohy/pevnější zadek, než já". Co tím chci říct? Vinu dáváte sobě, tu jeho si příliš nepřipouštíte.

Já se v tom rýpu už měsíc a nedokážu si srovnat v hlavě, jestli jsem pro něj vůbec něco znamenala. Pokud ano, co to bylo? Miloval mě? Nemůžu se zbavit pocitu, že jsem byla jenom holka na chvíli, ta, která vyplní pomyslnou díru, časovou mezeru mezi bývalou a budoucí přítelkyní, sexem a trochou spoustou vzrušení a něhy. Potom si vzpomenu, jak se o mě staral, když mi bylo mizerně, nosil mi polštář, když jsem se v noci dlouho dívala z okna, šeptal mi do ucha a porval by se o mě. Pak se dozvíte o někom, komu vypisoval sladké zprávy po nocích, když vám dobrou noc popřát zapomněl. Několikrát mi vyčítal, že se mu příliš nesvěřuji, ale potom nenašel koule k tomu, aby mi o ukončení půlročního vztahu řekl do očí, nebo alespoň zvedl telefon. Dostala jsem ušmudlanou zprávu přes Viber.

Rozchody v dobrém paradoxně nevěstí vůbec nic dobrého. Nedozvíte se jeho pravý důvod, což vás nikam neposune. Neuzavřete dostatečně minulost a bude pro vás těžké začít si s někým novým, protože vždycky se ozve myšlenka ,,Co by na to řekl xyz?", nebo, a to hůř, o vašem už bývalém partnerovi budete stále uvažovat jako o někom, kdo se k vám jednou vrátí. Toho se ale nikdy nedočkáte. Zůstane vám pod kůží jako tetování.

Dobrou noc.
L.M.

1 komentář:

  1. Hodně smutný článek, ale to, jak se na to díváš, je obdivuhodné

    OdpovědětVymazat