pondělí 7. října 2013

7.10.2013

Jsem snílek. V mém vlastním světě je všechno ideální, každý má se mnou stejně čisté úmysly, jako já s ním, lidé nedělají nic za zády, usmívají se na sebe, a pokud se nemají rádi, raději se sobě vyhnou a nekazí ovzduší. Jsem naivní a žiji v utopii. A nějak tak jsem přišla ke svým oběma bývalým partnerům...

O ne úplně vydařených rande a o tom, jak Mládě k první puse přišlo, jste četli už včera. Dnes se dozvíte o někom, kdo mi toho spoustu dal a tím, jak odešel, si toho odnesl ještě více s sebou. Říkejme mu třeba S.

Seznámili jsme se čistou náhodou před rokem a půl, mluvili spolu ve skutečnosti snad jen pět minut po cestě na vleku a ještě větší náhodou jsme na sebe narazili několik měsíců od našeho setkání na Facebooku. Nebylo týdne, kdy jsme si spolu nepsali, zimu jsme oba milovali a nikdy nechybělo téma ke konverzaci. Když nastalo naše milované období, zrodil se v jeho hlavě nápad. Nebyla bych to já, kdybych si nechala ujít sníh, vidinu nových přátel a skvělé zábavy. Ve škole nám vyhlásili páteční volno a to bylo jasné popostrčení k tomu sbalit kufr a vyrazit za S. a jeho známými na hory.

Byl mladší než já a nikdy by mě nenapadlo, že se to vyvrbí právě takhle... Čekal mě na zastávce hned pod svahem, prohodili jsme spolu pár slov a odnesli věci do chaty. Polovinu obsahu mých zavazadel tvořily věci jako šampon, tělové mléko, mýdlo a ručník, které mi ve výsledku byly úplně k ničemu:,,Voda tady neteče, popraskaly by trubky.". Pod vidinou toho, že jedu do lyžařského střediska a všude bude spoustu možností obstarat si něco k snědku a k pití, jsem si vzala jenom sušenky na cestu. Ocitla jsem se na samotě, kde bylo několik chatek, sjezdovka a nejbližší obchod 10 kilometrů daleko. Zavřený.

Jezdili jsme do tmy, večer nasedali do rolby, nechali se vyvézt až nahoru a začali se stavěním kickeru na zítřejší natáčení. Cítila jsem se, že mezi ně patřím, zapadla jsem úplně přirozeně, jako bychom se vídali denně už několik let. Kolem půlnoci jsme se vrátili do chaty, kde nebylo o moc větší teplo, než za jejími dveřmi. Zůstávali jsme tu přes noc celkem čtyři. Malé podkroví jsme přenechali milému páru, na mě a S. zbyla ještě menší rozkládací postel. Neměla jsem s tím problém, nejela jsem na dovolenou do pětihvězdičkového hotelu, ale na hory s partou (super) punkáčů.

Po celodenním ježdění a cestování jsem si lehla na postel, utahaná jako kotě. Lehl si hned naproti: ,,Přeci nebudeš tak brzo spát?". Vedla jsem s ním dlouhý ospalý rozhovor, když se po chvíli ozvalo: ,,Máš krásnou mikinu." a ucítila jsem, jak mi po ní pomalu sjíždí od ramene až k prstům a upřeně se mi u toho dívá do očí. V tom momentě by se dalo napětí mezi námi krájet. Bránila jsem se tomu statečně, ale nevydržela jsem dlouho.

Jako bych byla něčím omámená, ten hluboký pohled vůbec nekončil. ,,Bože, musí ti být strašná zima, máš úplně ledové ruce!", načež mi je stiskl do dlaní, přitáhl si je k puse a začal na ně dýchat. Potom už šlo všechno ráz na ráz. Ospalost byla úplně pryč, tu noc jsme nezamhouřili oko. V tu chvíli jsem vůbec nepřemýšlela nad tím, jestli ho miluju, věděla jsem, že není žádný Princ, ale něco mě k němu zkrátka táhlo a bylo to silnější než já. Třeba to byla jen prostá zvědavost, nevím to doteď. ,,Podívej, venku je tak hnusně a nám je tu spolu tak hezky.". Ten večer napadlo půl metru prašanu... Jakkoliv byl pro mě pak samotný první sex bolestivý, nešikovný a docela nepříjemný, to, co mu předcházelo, spolehlivě předčilo všechny zážitky, které jsem měla potom až doteď.

Strávili jsme spolu pak ještě další týden, tentokrát u mě. Zažila jsem s ním věci, co jsem vždycky chtěla prožít, ale sama jsem k nim nedokázala sebrat odvahu. On mi ji dal. Všechno se zdálo najednou jednoduché a možné. Když jsme byli spolu, nic mi nechybělo: ježdění, prašan, sex, dobré jídlo, zábava, dokonce ani sebevědomí. Věděla jsem, že se sněhem zmizí i to, co mezi náma bylo, ale nechtěla jsem si to připouštět.

Odjel bez rozloučení a už se nikdy neozval. Od milého páru jsem se dozvěděla, že to pro S. neznamenalo vůbec nic, než přespání na horách zadarmo. Byla jsem jen jedna z mnoha, u kterých (s kterými) spal. Milý pár jsem několikrát navštívila i se svým nadcházejícím přítelem P., někdy navšitívili zase oni mě. Každopádně se stali mými nejlepšími přáteli, zažili se mnou už dva rozchody a byli to oni, co mě drželi (a stále drží) nad vodou.

Společně se S. odešla moje sebedůvěra, kterou už mi nikdo nevrátil. Získala jsem ale dva blízké přátele a nezapomenutelné zážitky, kterými, přiznávám, doteď žiju.

Nelituju ničeho, všechno zlé je pro něco dobré.

Dobrou noc.
L.M.

2 komentáře:

  1. Ach jo :(
    Ale líbí se mi tvůj přístup ;) vidíš na tom to pozitivní :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Donutilo me to tak trochu zavzpomínat na sve poprvé... Skvěle napsané, jsi silna!

    OdpovědětVymazat