pátek 4. října 2013

4.10.2013

Někdy se zkrátka dostanete do situací, z kterých se jen s těží dostává do původního stavu. Snažíte se vydrápat z té pomyslné tmavé jámy ven, ale když už to vypadá, že vás dělí jen kousek od toho vytouženého světla, uklouzne vám noha, únavou povolí svaly a ocitnete se zpátky, kde jste byli - na dně. Vaše povaha vám nedovolí se nikomu svěřit, možná je v tom kapka ješitnosti, třeba jen vaše dobrá vůle a snaha nezatěžovat svými problémy milované blízké, třeba vám někdo blízký, komu můžete důvěřovat, chybí...

Já jsem se do takové situace dostala a touto blogovou cestou se snažím najít onu "cestu ven" a možná taky trochu sama sebe.

Kdo jsem? Mládě, které denně potkáváte. Usmívá se na vás tím nejvřelejším úsměvem, který dokáže ten den na tváři vykouzlit - je upřímný, ale přeci jen se za ním něco skrývá. Časem mě možná poznáte víc, než já sama sebe, možná ve mně poznáte někoho blízkého a přeci vzdáleného, připomenu vám svým vyprávěním někoho, koho dobře znáte, nebo si to alespoň myslíte.

Budete mne doprovázet?
L.M.

2 komentáře: