středa 30. října 2013

30.10.2013

Z myšlenek o oznámení P. ohledně mojí, nebo spíše jeho nemoci se včera večer brzo stalo něco, co narušovalo moji pohodu, přirovnala bych to k výčitkám svědomí. Najednou jsem měla sepsanou zprávu, jejíž znění doposud překvapuje mě samotnou. Nebyla ubrečená, zněla docela logicky a stručně. Když mi někdo opravdu ublíží, nikdy ho ve křiku nenařknu do kreténů, idiotů a hajzlů. Donutím ho, aby na to přišel sám. Je to mnohem větší zásah, před sebou a vlastním svědomím totiž nikam neutečete. Bude vás žrát tak dlouho, dokud nepřiznáte pravdu. Ať už sobě, nebo někomu jinému. Se strachem z jeho reakce a srdcem bijícím jako o závod jsem zmáčkla odeslat.
Ahoj. Vím, že spolu nemluvíme a upřímně bych v tom nejradši pokračovala a nikdy už tě neviděla po tom, co jsem se dnes dozvěděla z výsledků v nemocnici. Ale považuju to za důležitý ti to říct v případě, že to o sobě nevíš. Pokud jsi to věděl, tak ještě dneska sednu na vlak a přijedu tě zbít.

Byla jsem asi před měsícem na jednom hodně bolestivým zákroku, kterej konečne odhalil zdroj a příčinu těch bolestí. První sex mě s tebou nebolel jenom z toho důvodu, že jsem v sobě do té doby neměla ureaplasma, do dvou týdnů pak přišly ty bolesti a čím dýl jsme spolu spali, tím můj stav byl vážnější. Jediná možnost jak se tímhle může člověk nakazit je sex a vzhledem k tomu, že inkubační doba je maximálně 3 týdny, je 100% jisté, že jsi mě nakazil ty.

Je tvoje věc jak s tím naložíš a sám si to přebereš. Je mi už úplně jedno jak jsi to měl předtím a jak to máš teď, je to tvoje soukromá věc a nic mi do ní není. Nečekám od tebe vůbec nic, ale když jsi mi tehdy říkal „Proč já nemůžu mít jednou normální zdravou holku.“, asi jsi měl už tehdy začít pátrat po problému u sebe. Kdybys to udělal, nemusela bych jet zítra do nemocnice. Hodně štěstí…

Hypnotizovala jsem telefon, abych nezmeškala jeho reakci. Čekala jsem všechno. Ponížení, slovní napadení, nadávky, ignoraci, ale vůbec ne tohle. Omluvil se mi. Několikrát. Řekl, že mi nechtěl takhle zkomplikovat život, nikdy si to neodpustí, nechtěl mi ublížit, mrzí ho to a váží si toho, že jsem mu to řekla. Spadla ze mě v tu chvíli velká část zátěže. O tom do jaké míry to bylo upřímné už přemýšlet nechci. Jeho omluvy mi zdraví nevrátí a čas taky ne.

Do nové nemocnice jsem se vydala hned v šest ráno, vezl mě tam táta při cestě do práce. Víte, jak se říká, že si podvědomě vybíráme partnera na základě podobností se svým rodičem? Jestli má můj táta a P. něco společného, tak svoji cholerickou povahu a nasranost za každou blbost. Jakoby nestačil stres, který se ve mě kupil před dalším vyšetřením, musela jsem si vyslechnout řev za to proč jsem zabouchla dveře, sprchovala se ráno, když na to přece vůbec není čas, nebo si sedla na zadní sedadlo auta. Často přemýšlím po kom ze svých předků jsem podědila svoji vyrovnanost.

Jsem nadšená z nové doktorky a stejně tak i sestry. Za celý půlrok jsem se nesetkala s tak ochotným a vstřícným přístupem. Vyvarovala jsem se dalším bolestivým zákrokům i antibiotikům a dostala poučení jak od vlastní mámy (která mi to ještě ráda několikrát po cestě domů zopakovala, pro jistotu). Po dlouhé odmlce máma odešla z ordinace pryč. Jenom co se za ní zabouchly dveře, zazněla otázka: ,,Tak co pohlavní styk, slečno?". Odpověď ,,Skvělá věc!" byla asi špatná. (Žertuju!) Byla jsem pochválená za svůj přístup, ukončení vztahu a sex mi byl zakázán na půl roku. Poprvé v životě mi bylo vtloukáno do hlavy, ať za žádných okolností nepoužívám kondomy, zvláště od lékaře mi to vyrazilo dech. Bylo mi vyčteno holení, časté mytí, pitný režim, způsob oblékání a to sexy krajkové prádlo s nejkrásnějším županem na světě si budu muset schovat na dobu, kdy moje prdel bude tak velká, že už se do něj pravděpodobně nevejde...

Tak si to pojďme shrnout. Nejdřív si se mnou P. užil, rozryl můj zdravotní stav na roky dopředu, odkopl mě v nejtěžší chvíli, protože si našel někoho jiného a nakonec mi ještě znemožnil najít si někoho nového minimálně následujícího půl roku. I když jsem dnes po dlouhé době znovu viděla Kuchaře, neměla jsem najednou chuť podat ruku přes pult, protože jsem věděla, že si vztah teď stejně nemůžu dovolit. Ani teoreticky. Můj život už nikdy nebude jako dřív, ať už ten milostný nebo osobní. Najednou moje dobrá stránka chce ustoupit do pozadí a ta zlá, o které jsem doteď nevěděla, se touží pomstít. Škoda že tohle umění neovládám.

Buďte zdraví a šťastní.
L.M.

1 komentář:

  1. Ahoj Leopardí mládě!♥ Celý text jsem s napětím zhltla! Je to hrozné, do jaké tě dostal situace:( Moc držím palce s uzdravením a snad narazíš příště na lepšího partnera, který tě v těžkých chvílích podrží a bude na něj spoleh!

    www.lorietta.cz

    OdpovědětVymazat