úterý 22. října 2013

22.10.2013

Ještě před hodinou jsem měla v plánu nechat Vás jít spát bez pohádky na dobrou noc. Pak jsem si ale přečetla tento článek a v hlavě se mi začaly rojit nové myšlenky a spojitosti, což je u mě nebezpečná záležitost, dokážu být (nejen) v tomhle ohledu velmi kreativní. Jsem milé mláďátko, ale když budu mít mizerný den a chuť, vyčtu vám všechno - od neuklizeného pokoje až po hladovění dětí v Africe.

Proč jsem single? je otázka, kterou si, přiznávám, moc nepokládám. Spolehlivě ji nahradila ,,Proč se se mnou rozešel?" a upřímně si myslím, že dokud na ni nenaleznu odpověď, nedokážu udělat za minulostí skutečně tlustou čáru a posunout se v životě dál. Možná příliš nemluvím, ale o to víc vnímám okolí. Nemusíte nic říkat, stačí mi několik gest, pohledů a já pochopím. Vidím a slyším spoustu věcí, ale mlčím o nich. Postupem času se tak ze mě stal insider a outsider v jedné osobě. Což je zvláštní, snad i nemožné.

S mým způsobem vnímání přichází spoustu komplikací. Někdy bych si přála být vůči určitým věcem slepá. Přemýšlím, proč mi oba moji bývalí partneři odmítli říct pravdu a uchýlili se k hloupé frašce. Přemýšlím, jestli byli tak slabí, aby se mi mohli u toho podívat do očí, jestli to dělali protože si mysleli, že jsem tak hloupá a nikdy na to stejně nepříjdu, což mě nejen mrzí, ale i uráží, jestli to udělali kvůli tomu, že jsem tolik hodná a citlivá a neměli na to vzít si na triko fakt, že mě poslali ke dnu. Přemýšlím, jestli jenom nevěděli, co chtějí, nebo to naopak věděli moc dobře už od samého začátku a šli si za svým. Která z variant je vůbec ta horší?

Po půl roce jsem náhodně potkala S. v letištní hale, jak čeká na stejné letadlo. Tvářil se jakoby nic, rád mě vidí a měl nakročeno mým směrem s otevřenou náručí. Nebýt mého gesta rukou a výrazu ve tváři, schytala bych jedno falešné přátelské objetí. Jednoho deštivého dopoledne jsme s P. leželi v posteli a přišla na něj řeč. Ten den přísahal, že jestli se jednou potkají, nedopadne to pro S. vůbec dobře. A já jsem věděla, že to není jenom silácká fráze.

Opravdu se potkali, ale několik měsíců poté, v době, kdy už si oba mohli podat ruce. Situace to byla groteskní. Druhý zachraňoval prvního po nevydařeném pokusu. Usmívali se, pomáhali si a ani jeden neměl tušení, s kým má vlastně tu čest. Já jsem to pozorovala z povzdálí a ještě ničemu jsem se tak od srdce nezasmála. Jestli tohle nebyl osud, pak co? Snad už jen film připomínající tvorbu Woodyho Allena.

Paradoxně to nebyl S., kdo mi tolik ublížil, P. ho zvládl v posledních chvílích našeho vztahu několikanásobně překonat. Budu se opakovat, když řeknu, že to není první sex, co vás zasáhne, ale první láska. Ta po sobě nechává větší následky, obzvlášť potom, když z vašeho života zmizí.

Od S. jsem nikdy neslyšela, že mě miluje, bylo to jen v mé hlavě. Od P. jsem to slyšela několikrát, společně s plány o tom, co budeme dělat za rok, kde spolu strávíme Vánoce, kde léto, byla jsem ochotná vzdát se místa, kde žiju a studovat daleko od domova, abysme mohli 112 kilometrovou vzdálenost konečně zmenšit do řádů metrů a centimetrů. Za pár dní přišel rozchod a všechny jeho slova se rozplynuly v prázdné fráze. Důvěra, kterou tak těžko získával půl roku, se vytratila během několika sekund.

Vztah na dálku je příjemná záležitost jenom do té doby, co o opravdový vztah  nestojíte. Je to pohodlné, když si jednou do měsíce užijete několik dní společně s někým, ke komu cítíte přitažlivost a sympatie, dostane se vám trocha něhy, ale pak zase odjedete a žijete si svůj život, ten druhý do něj ale nepatří. Je to pohodlné, když oba uvažují stejně. O tom, jak to je v praxi, se třeba jednou přesvědčíte sami.

Často si představuji, jak stojí proti mě. Má na sobě tu košili, kterou jsem v zimě vyhrála, moc pro mě znamenala a jemu jsem ji dala k narozeninám. Zaťatými pěstmi mířím na jeho hrudník, za každou probrečenou noc udeřím jednou. Vůbec nic v té představě neříká. Nehýbe se. Stojí na místě, kde mě tehdy poprvé vyzvedl. Jen má na tváři zklamaný, ustaraný výraz.

Víte, co je zvláštní? Mám za sebou dva vztahy, ale s žádným z bývalých přítelů jsem neoslavila narozeniny, Vánoce, nebo Nový rok... Být single je právě v těchto obdobích nejtěžší. Láska lidem leze i ušima, ale na vás jakoby se nedostalo. Nevyhnete se tomu, že se začnete porovnávat s ostatními, ptát se v čem jste horší než oni. Nedělejte to. Zní to jako malichernost, ale vážně chci jednou zažít, jak mě On probouzí polibkem a nese narozeninovou snídani do postele, chci vědět, že až odbije půlnoc, políbím někoho, s kým strávím další rok. Chci věřit, že se to jednou stane...

Dobrou noc.
L.M.

1 komentář: